Z pohledu Hermiony:
"Ahojky Hermi" "Ahoj" Nevím, kde začít. Stalo se toho hodně. "Ahoj Harry, Draco " Ano jsou spolu. Ale Draco se změnil. Už není na mě hnusný. "Auuu!" Snažila jsem se být potichu, ale už to bolelo hodně. Nešlo to vydržet. Právě jsem šla po chodbě a na proti mě šel profesor Snape, když jsem se zhroutila k zemi a držela se za levé předloktí. Snape ke mě přiběhl, jestli jsem v pořádku, ale už to přestalo, tak jsem se zvedla, omluvila, usmála a utekla z a Brumbálem. Nevím co se to se mnou děje. Otevřela jsem dveře a zakřičela. "Co se to se mnou sakra děje!?" On se na mě usměje, jak kdyby se nic nestalo. Jak se teď může usmívat! " Posaďte se, slečno." "Co se to se mnou děje?" Zopakovala jsem mu svá slova, ale teď spíše zoufale. "Dobrá..." Vyhrne mi kouzlem levý rukáv hábitu a ukáže na. Počkat ZNAMENÍ??!! " Tví rodiče nejsou mudlové, jak si celou dobu myslíš. Vlastně tvůj otec je Tom Riddle. Máš starší sestru, Andie Riddle. Nejsi Granger, ale Riddle. A právě tě tvůj pravý otec volá k sobě. Andie vychoval on, ale věděl, že to nebude zvládat, protože vaše matka zemřela půl roku na to, co tě porodila. Tom to přestával zvládat. Věř mi má tě rád, jako tvojí sestru. Udělal by pro vás vše. Andie už šla do školy, ale tebe prý dal k nějakým hodným mudlům, aby tě vychovali lépe jak on. Stále tě sledoval, píše mi ohledně toho jak se máš a jaké máš známky ve škole. Buď k němu shovívavá. On by nebyl zlý, kdyby tady ve škole nepotkal Bellatrix. On není takový, jak se o něm povídá, ale to ví jen málo lidí. Když umřela tvoje matka, Bellatrix toho začala využívat. Začala používat jméno tvého otce a strašit tím lidi. On tohle nechtěl... Ale nikdo si to nenechal vysvětlit. Buď k němu shovívavá dělal to pro tvé dobro." Tekly mi slzy. " To nemůže být pravda.." Vyběhla jsem z místnosti a už jsem věděla, kam běžím. Viděla jsem ji, jak se směje s Ginny, Nataly, Dracem a Harrym. "Ty jsi o tom věděla!?" " Co se děje Herm?" "Andie! Nehraj tady blbou. Věděla jsi, že jsem tvoje sestra?" "Samozřejmě bylo mi 8 let, když tě táta dal pryč a to já a táta jsme vymysleli tvé jméno." Otevřela jsem jen němě pusu. " Táta tě miluje a vždy tě miloval! Chce tě vidět.." Andie nečekala a objala mě. " Promiň, že jsem ti to neřekla, sestřičko." Zasmála se. " Jak dlouho jsem ti takhle chtěla říct." "Omluva přijata." " Jen abyste tak nečuměli. Herm je moje mladší sestřička. Dozvěděla se to až dnes. Takže nejspíš půjdeme za tátou. Co ty na to?" Při poslední větě se podívala na mě. Mě vyskočila husí kůže a znervózněla jsem. " No já nevím..." "Herm neboj" Tak jsem jen kývla. Zamávaly jsme jim a odcházely jsme pomalu od skupinky která na nás divně koukala. "Andie?" "No?" "Proč jdeme do sklepení? Vcelku mě děsíš!" "Uvidíš, neboj se." Došli jsme ke dveřím od kabinetu. Snape? Co tam sakra jdeme dělat? Andie bez zaklepání otevřela dveře. Už jsem se připravovala na nejhorší. " Andie, co kdybych třeba spal? Nebo byl ve sprše?" Snape seděl v křesle a četl knihu. Ani se na nás nepodíval a věděl o koho jde? " Seve... no tak! Jedeme za tátou! Jsem šťastná! Nekaž to!" Snape se zasmál. To slyším poprvé. Vstal, obejmul Andie a až potom se podíval na mě. " Ahh.. Hemiono už o tom víš? Tak to je dobře. Tak jdem." Poprvé mi řekl jménem. " Tak chytneš se mě? Nebo tu chceš zestárnout ségra?" Na poslední chvíli jsem se chytla. Přemístili jsme se do nějaké honosné haly. Najednou se otevřely dveře. "Tati?" " Andie, zlatíčko. Jak se máš? Stalo se něco? Někdo ti snad ublížil? Mluv. " Ten starostlivý tón který měl, nezdálo se mi, že by dokazal zabít člověka, ale myslím, že kvůli Andie by to dokázal. Objal ji a hladil po zádech. " Tati někoho jsem ti přivedla." Kývla na mě. " Už o tom ví?" Zeptal se potichu. Andie jen kývla. Zdá se mi to nebo právě mu stekla jedna slza? " Mio... Pojď ke mě. Neboj se mě." Šla jsem tedy opatrně k němu. On si mě stáhl do velkého objetí. Z mé strany nejdříve bylo křečovité, ale potom co mě začal hladit po vlasech, jsem ho objala kolem pasu pevněji. Potom k nám přitáhl i Andie, která tomu jen s úsměvem přihlížela. " Konečně vás mám obě u sebe. Tak jsem se na tento den těšil." Potom nám kouzlem všem třem udělal čaj, sedli jsme si a do pozdního večera jsme si povídali. Ani jsem si nevšimla, kdy profesor odešel. Bylo mi to jedno. Vypadalo to jako by se o mě vážně zajímal. Stále se na mě upřímně usmival, hřálo mě to u srdce. Ani nevím proč, ale takto jsem se dříve nikdy necítila. Tak.. Tak šťastná... " Už by jste asi bohužel měly jít holky. Nechce se mi vás pouštět, ale škola má přednos. " Usmál se
Tak co na to říkáte? Love U
