Kara,Aneb liška mezi vlky

Kapitola I :Domov...nový domov?

Povzdechla jsem si a s težkým srdcem jsem se vzdalovala od mých vlčích rodičů.Bylo to těžké ,ale já to zvládla a šla dál nechávajíc celou minulost ,teda skoro za sebou.Po cestě jsem narazila na byliny,které jsem měla ráda jelikož jsou užitečné,vždy.
Po chvíli nudné chůze,jsem konečně našla tábor vlků! Byla jsem štastná a zapomněla jsem ,že jsem liška.Bohužel jsem tam vešla a nějací vlci na mně koukali nechápajíc jiní vrčeli.V té chvíli jsem věděla proč...Couvla jsem a najednou jeden vlk po mně skočil...A já? Místo abych ho praštila ,jak mně učila má vlčí matka , tak jsem uhla!Vlk,který po mně skočil, byl teď hodně hodně naštvaný.Nevím jak ,ale vycítila jsem ,že to není obyčejný vlk jako ostatní.Byl to démon.No a já jsem anděl.Najednou z běj začala vyzařovat temná magie a ze mně?Ze mně ta ,dobrá, magie.Stála jsem tam nechápajíc co se děje...Když tu:

,,Démone!Uklidni se,musíme přece..hehe..uvítat hosty" řekl nějakej jinej vlk.Trochu jsem se lekla jelikož přišel s jinými vlky a všichni byli...démoni. ,No,děláte si srandu!?' Pomyslela jsem si a stáhla uši.Ten vlk ke mně přišel a díval se na mně děsivým pohledem. ,,Nechci vám dělat potíže,jen mi prosím neubližujte." řekla jsem k tomu vlkovy.Smál se. ,,Oo slyšeli jste to kluci??Prej neubližujte mi! Haha!!" Ostatní se smáli taky. ,,Mi ti neublížíme..."Obcházel mně a já ho sledovala ,,My tě...UVĚZNÍME!!" Všichni na mě najednou skočili.Nic jsem s tím nemohla udělat.Bolelo když mně kousali do nohou.Bolelo to ,ale co jsem mohla dělat?.Brečet.Brečela jsem nad svým osudem.Když konečně přestali ,na povel vedoucího,ležela jsem nehybně na zemi se slzami v očích.Alfa ,teda podle mně, mě vzal na jeho hřbet a donesl mně do jeskyně kde mě uvěznil.Ten vlk měl krásně teplý černo bílí kožich.Sice se moc neodlišoval od ostatních ,ale stejně.Sundal mě z jeho hřbetu a pomocí magie mě,jemně,pohodil na studenou zem.Po chvíli kdy tam stál jsem potichu a se slzami v očích řekla : ,,Proč?Proč já?? Co sem vám udělala?! ANI VÁS NEZNÁM!!" poslední větu jsem zakřičela a zvedla jsem hlavu a slzy mi z očí tekly ,proudem,když jsem se na něj dívala. ,,Ty,ty jsi poslední anděl...A kdyby se ti něco stalo tak za to mi, Démoni vždy budeme moct...podle bohů.My se prý máme navzájem chránit..hehe...A proto nám udělí trest pokud umřeš...No a.. proč bych ti to měl říkat??Neřeknu ti víc a buď už zticha jde sem Alfa..." jen co to dořekl postavil se a sklopil zrak.Nechápala jsem.Nikdy jsem ve smečce nebyla,tak nebylo divu.Přišel vlk.Větší než ostatní a asi i silnější.Něco mně nutilo abych něco,cokoli řekla.Neudělala jsem to byla jsem moc slabá.Slabá ubohá liška. ,,Tak TODLE je poslední Anděl??Opravdu?!!Tak to jsem velice překvapen.Tenhle drobek bude pod ochranou nikdo se ho nesmí dotknout...Od teď...Asi ste jí sem dotáhli násilím co?!No asi jo.No nic."Když to dořekl ,jeho Beta(asi) vyzvala toho vlka který se mnou mluvil před tím ,tím pádem Gammu,Aby si šel promluvit s Alfou.

Zůstala jsem sama,jako vždy.Bylo mi do breku.Všichni vědí ,že jsem jen ubohá ,bezbranná liška.

,Změním se!Změním!!Stanu se silnou a...třeba i uznávanou...' pomyslela jsem si a zahřálo mně u srdíčka.S tou myšlenkou a usměvem na tváři jsem usnula.