Clockwise | CZ Translation

1

Zvuk kroků přerušil ticho.

„Tak, kdo je náš cíl tentokrát?" Zeptal se Yongguk svým hlubokým a jemným hlasem. Jeho prsty začaly lehce ťukat na povrch skla konferenčního stolku. Kim Himchan se zastavil u okna, pomalu roztáhnul žaluzie, aby mohl nakouknout ven. Byl skoro večer a on měl štěstí, že stihl, jak slunce mizí za nádherným oranžovým horizontem.

„Choiovo dítě." Řekl, zatímco zatáhl žaluzie a odstoupil od okna. Yonggukovo prsty přestaly vyťukávat rytmus a on se položil na opotřebovaný gauč.

„Ten bastard nám dluží peníze, co?" Yongguk se ušklíbl a dal si ruce za hlavu. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Konec konců, půjčili jsme mu hodně. Několikrát."

Himchan se otočil, jeho obličej byl stěží vidět v té špatně osvětlené místnosti. Posadil se na gauč vedle Yonggukovo nohou a zadíval se na staršího jeho úzkýma kočičíma očima.

„Nedívej se na mě tak." Varoval ho Yongguk a nohou lehce nakopl Himchana do ruky. Blonďák se uchechtl a zaklonil hlavu.

„Jestli si dobře pamatuju, líbilo se ti, když jsem se na tebe takhle díval. Obvykle když jsem byl na kolenou." V Himchanovo hlase byla slyšet hravost, nad kterou Yongguk protočil oči.

„Byla to jednorázovka a potřeboval jsem uvolnění," bránil se, „Slíbil si, že nedovolíš, aby se ta věc pletla do naší práce." Dokončil větu a úzkým pohledem se zadíval na šklebícího se muže před ním.

„Já vím, přestaň být tak citlivý. Stejně nejsi můj typ." Yongguk pozdvihl obočí a prudce se posadil tak, že si byli s Himchanem tváří v tvář. Naklonil se blíž a jeho dech dopadal na Himchanovo lehce pootevřené rty.

„To není to, co si říkal, když jsi mě prosil, abych to dělal rychleji a hlouběji." Jeho hluboký, chraplavý hlas byl nebezpečný a Himchan to dobře věděl, zavádělo je to zpět k některým aktivitám toho dne, ale přesto se neodtáhl.

„Co se snažíte říct, pane Bang?" Zavrčel a otřel si rty o rty druhého. Očekával polibek, protože si myslel, že už to byla dost dlouhá doba, ale jediné co dostal, byl hluboký chichot, po kterém mu přejel mráz po zádech.

„Říkám, že bychom měli pokračovat v našich povinnostech, pane Kim. A už přestaň být taková děvka. V životě ti to nepřinese nic dobrýho." Himchan se zasmál té urážce, která ho vlastně ani neurazila a tak jí odbyl. Lhostejně pokrčil rameny nad Yonggukovo pobaveným výrazem.

„Říkáš to, jako by to byla špatná věc." Odpověděl s úšklebkem zatímco Yongguk jenom zakroutil svou hlavou při snaze zahnat malý úsměv na jeho rtech.

Himchan se odtáhl, ale zůstal sedět na gauči, blízko Yonggukovo nohám.

„Takže, jaká je strategie tentokrát?" Zeptal se Yongguk a poposedl si.

Himchan znovu pokrčil rameny, „Jako vždycky. Sebereme ho, zlomíme ho, vezmeme peníze a vypadneme." Himchan zněl spokojeně, možná i trochu nadšeně z nadcházející „mise". A možná že by Yongguk i byl znechucený jeho tónem, když by na to nebyl zvyklý. Himchan nebyl psychopat, byl to jen blázen do peněz.

„Kolik peněz je ve hře tentokrát?" Yongguk si upravil řetízek, který nosil kolem krku. „Dva miliony, jako posledně?"

Himchan se na něj znovu podíval a v jeho očích bylo trochu víc, než jen neviditelný znak dolaru. Byla tam jiskra, která skoro křičela „výzva".

„Proč to nenecháme být a neuděláme z toho pět?" Yongguk polkl, doufajíc, že si toho nevšiml. Pět milionů dolarů? To bylo hodně peněz, vlastně mnohem víc, než kdy dřív zkoušeli.

‚Šílenej bastard.' Pomyslel si Yongguk, ale přesto se ušklíbl.

Himchan vypadal, že je na sebe hrdý, vědom si toho, že dostal souhlas staršího, aniž by použil slova. Znova, mezi nimi nebyla potřeba slova.

„Kolik času?" Himchan se nad takovou otázkou hluboce zamyslel. Kolik vlastně potřebují času? Obvykle jim jeden jejich úkol zabere něco kolem týdne, tenhle úkol byl ale jiný. Jednají s teenagerem.

„Kašlat," Himchan plácl Yongguka přes nohu, „Pět milionů dolarů do pěti dnů. Co na to říkáš?" Bylo to tu znova, ta jiskra v jeho očích, která nutila Yongguka si opět položit otázku, jak moc duševně zdravý vlastně ještě je.

„Je to vůbec možný?" Yongguk zněl skepticky. Nicméně, Himchan se ho pokusil uklidnit malým úsměvem a pěstičkou namířenou do vzduchu.

„To nikdy nezjistíme, když to nezkusíme. Nebo se to tak aspoň říká." Yongguk se ušklíbl a ukázal své bílé zuby, zatímco si s Himchanem ťukl pěstí. (fakt jsem nevěděla :D prostě brofist) Bylo to pro ně jako slib.

Teď už žádný vycouvání, máš jen jednu šanci, tak bys z toho měl vytěžit co nejvíc.

_______________

Že by se tu zase začalo něco objevovat?
Nedávno jsem začala číst povídku Clockwise, která mi přišla naprosto úžasná a domluvila jsem se s autorkou, že jí budu překládat do češtiny. Pokud tam tedy bude něco podivného nebo neobvyklého, pravděpodobně jsem byla vážně v koncích, jako třeba při ťukání pěstí. Prosím, pokud proto znáte nějaký český výraz, napište mi ho, jinak se zcvoknu :D musím říct, ne že vždy je to lehké přeložit, ale opravdu se snažím a proto bych byla vážně ráda, když byste tento příběh podpořili. Udělá to radost jak mě, tak i původní autorce. Přidávat budu hned, jak přeložím další díl, pokud tedy bude z vaší strany nějaká odezva, samozřejmě. Myslím si, že se máte na co těšit a prosím - nespoilujte si ^^

Mějte se^^

사랑해