What is your skill?

Část 1

Zazvonil mi budík a já jsem se protáhla. Měla jsem matný pocit, že je dnes nějaký důležitý den. Probralo mě, když jsem se podívala na kalendář. Je první školní den! První den na střední, kde každé dítě zjistí svoji speciální schopnost. Může to být telekineze, čtení myšlenek, ovládání nějakého živlu, létání nebo spousta jiných schopností. Většinou má každý dvě, někdy tři schopnosti.

Za chvíli jsem byla oblečená a běžela jsem do kuchyně, kde byla mamka i táta. Oba se na mě podívali se štěstím v očích a pak mamka vypískla jako malá holka:

,,Gratuluju, zlato!"

Rozpačitě jsem se usmála a táta prohlásil:

,,Cassie, víš, že nám nevadí, když to nebude to, co čekáš. Hlavně kvůli tomu nebuď smutná. A jdi do toho s radostí!" Usmála jsem se o něco zářivěji a sedla si ke stolu. Připlula ke mně snídaně (mamka ovládá telekinezi) a já se do ní - po zjištění, že to jsou palačinky - pustila.

Za půl hodiny jsem stála před domem s batohem a loučila se s rodiči. Už jsem viděla přijíždět autobus a přešla jsem blíž k zastávce. Ještě jsem zamávala rodičům a ztratila jsem se v davu dětí mého věku z nejbližšího okolí. Konečně jsem našla místo v autobusu a za chvíli si vedle mě sedla nějaká holka. Měla hodně světlé vlasy, hodně světlou pleť a hodně světle modré oči.

Pomyslela jsem si, že to bude nějaká namyšlená barbína, ale ona se ke mně otočila a vesele pozdravila.

,,Čauky! Já jsem Andy. Ty?"

,,No, já jsem Cassandra. Teda Cassie." Andy na mě mluvila trochu moc rychle. Ale byla sympatická a přátelská.

,,Hezký jméno. Jak se těšíš? Já hrozně moc!"

,,Jo, já taky." Andy se tvářila zklamaně, že projevuju tak málo nadšení. Proto jsem se radši ještě zeptala: ,,Co chceš mít za schopnosti?"

,,Strašně bych chtěla ovládat vodu, jinak je mi to jedno." Až teď jsem si všimla, že má ve vlasech modrý melír, náušnice ve tvaru kapek a na krku přívěšek zobrazující dvě ryby. Pak se na mě zahleděla a zeptala se na mou vytouženou schopnost.

,,Já nevím. Asi se nechám překvapit." Pak jsem nasadila svůj úsměv a pokračovala v debatě. Za chvíli jsem věděla, že má staršího bráchu a mladší sestru, že její rodiče vlastní akvárium se spoustou mořských tvorů, taky její oblíbený sport, jídlo, místo, kde bydlí a několikrát se mi upřímně omluvila, že mě nepustí ke slovu. Po tom vždy následovala nějaká moje krátká a rozpačitá řeč, plná ,,ehm", ,,no" a ,,eee". Nakonec stejně mluvila ona.

S Andy cesta uběhla rychle a za chvíli už jsem se rozplácla o sedadlo před sebou vlivem brždění autobusu. Při vystupování Andy strhnul dav proudících žáků a na dobu neurčitou se mi ztratila z dohledu. Než jsem se venku stihla nadechnout čerstvého vzduchu, už nás naši budoucí učitelé hnali ke škole.

Na začátku jsme museli všichni projít rozřazením. To probíhalo v takových prosklených budkách. Bylo jich asi padesát a každý se v jedné z nich zdržel jen na pár sekund. Poté se zobrazily jeho schopnosti, dostal ještě kartičku s číslem pokoje a ještě jednou vypsanými schopnostmi a posléze se daný člověk přesunul na určenou kolej a do svého pokoje.

Přede mnou byla velká fronta, ale stejně jsem se rychle blížila k budce. Ještě jsem viděla, jak kluk přede mnou získal schopnost přeměny na tygra a ovládání ohně a už jsem stála v kabině.

Měla jsem pocit, že uběhla strašně dlouhá doba. Ne, to nebyl jen pocit. Už jsem tu byla skoro minutu! Displej byl prázdný, pak najednou kabinka zapípala a displej se celý rozsvítil a pak ztmavnul. Vzápětí mě zbombardovala asi stovka kartiček. Tam musely být úplně všechny schopnosti... Ale nemohl by mi někdo vysvětlit, proč se moje budka takhle rozbila? A nemohli by na mě aspoň všichni přestat tak zírat?!

 Zdravím všechny, kdo tohle čtou! Je to první část mojí první knihy. Snad se to bude líbit aspoň někomu... Pokud jste to vydrželi až do konce, napište prosím do komenářů , co si myslíte. Díky za vše!