Amazing! //JBFF

"Seeeleeenaaa!"

Někdy přemýšlím jestli má můj život vůbec smysl. Není ničím zvláštní, ojedinělý. Alespoň kdybych měla pro koho žít..
Nechápu se. Nedokázala bych se zabít, ale přemýšlím o tom každý den. Nenávidim jednotu a při tom jsem její součástí. Chtěla bych vystoupit z davu.. Chci zazářit. Ale ne jen tělesnou stránkou. Tak jak je tomu u mě. Chci být výjimečná ne jen hezkou tvářičkou.

"Zlatíčko! Do školy!" tak a můj nudný den může začít. Každé ráno je to stejné. Vstanu, udělám si hygienu, obléknu se. Nakonec se jdu dolů nasnídat a do školy. Jak říkám. Pořád stejné.
Dnes to neprobíhalo jinak. Mamka už byla v práci, táta vyspává noční. Takže musím jít na bus. To je tak snad jediné vzrušení v mém životě. Dobíhat ujíždějící bus. Ale možná si jen moc stěžuju. Mám perfektní život. A já? Místo abych byla vděčná tak tu bulim. Ale vraťme se zpět do reality!
Jak říkám fakt vzrůšo. Ta žlutá popelnice se zrovna rozjížděla, když jsem jen tak tak stihla naskočit.
"Dobrý den."
"Dobrej..." kývnul na mě ten chlápek s pupkem větším než on sám. Nikdo není dokonalý.

Je to tu jako v zoo. Smrdí to tu a lidi se tu chovají jako zvířata. Sotva jsem nastoupila už mě pohltil ten strašný řev.

"Seeeleeenaaa!" zařvali kluci společně tak jako pokaždé když někdo nastoupí. Je to takový jejich zvyk. Pěkně blbej zvyk. Ale alespoň si člověk nepřipadá odkopnutý.

Usedla jsem na místo vedle jedné holky. Holly? Molly? To je jedno. Moc se s ní nebavim, takže mi to může být ukradená. "Velká žlutá popelnice" se pomalu rozjela k další zastávce.

"Juuustiiin!" zase ten otravný křik. Tentokrát jsem zvedla oči i já a začala se smát s nima. Justin je můj pravý opak. Věčně volný a nespoutaný. Vždy jsem chtěla být jako on. Všechno a všechny mít na háku. Nic neřešit, jen to na jakou pařbu se dnes vydám.
S úsměvem vstoupil do busu. Sedl si přede mě a začal vášnivě debatovat s Raynem o fotbalu. Chvíli jsem je nenápadně poslouchala. Americký fotbal je jedna z mých velmi oblíbených věcí. To bude možná proto že jsem kapitánka roztleskávaček. Je velkým zvykem že bych měla chodit s kapitánem týmu. Ale nějak se mi do Justina nechce. Neříkám že je ošklivý, ale.... Je to hloupá tradice. Ale je to tradice.

"Selen?" otočila jsem se za hlasem. Holly? Molly? To je jedno!
Jen jsem kývla že ji poslouchám.
"Mohla bys..." znovu jsem jí věnovala pohled. Byla v rozpacích.
"Mohla bych co?" snažila jsem se ji milým hlasem popohnat.
"No, ona teď nastoupí Nina a.."
"Jasně! Proč jsi to neřekla dřív?" rychle jsem se zvedla a sedla si na sedadlo přes uličku k Justinovi.

"Niiinaaa!" myslím že toho kreténa co to vymyslel zabiju! Anebo proč se trochu neodvázat?
"Daaaiiisiiii!" tentokrát jsem křičela s nimi a smála se. Fajn. Je to docela sranda. Asi bych to měla dělat častěji. Malé odreagování.

Justin na mě nevěřícně koukal. No co? To mě nikdy neviděl odvázanou? Nejsem vždy tak upnutá. Tak fajn asi jsem no a? Dokážu se i bavit. U fotbalu....
Pohled jsem mu oplatila a dál se věnovala písničce. Já prostě nedokážu jen tak sedět a poslouchat. A proto když sedím tak si dupu do rytmu. Nevím, jsem prostě muzikální typ.

Autobus konečně zastavil před školou a já měla hlavu jako zvon. Před budovou jsem se potkala s Courtney. Milá holka.
Tenhle den mi nic nezkazí.
Svítí slunce. Jsem ještě vysmátá z autobusu a ještě k tomu je dnes zápas. Perfektní den!

Jen kdybys věděla...