KEEP CALM AND LOVE ME

2. chapter x

„Zakřičte, ať víme, kolik vás tu je!“ Zaslechl jsem mezi křikem Liamův hlas, posadil se vedle Zayna a nechal se pohltit ještě větším křikem, zavřel oči a usmál se. Tak strašně moc jsem miloval svoji práci.

„Baby, I loved you first!“ Ukončily jsme písničku poslední slokou a já se rozhlížel po davu přede mnou a hledal její modré, pronikavé oči a krásný úsměv.

A našel jsem ji. Tikala po každém z nás, usmívala se a užívala si tento koncert. Když si všimla, že se na ni dívám, uviděl jsem, jak prudce zčervenala a namířila na mě mobil.

„Usměj se, Nialle, prosím.“ Odezíral jsem jí ze rtů a na svém obličeji vykouzlil velký úsměv, který patřil jen jejímu objektivu. Podle jejího výrazu mi došlo, že to asi nečekala a zpozoroval jsem na její tváři slzy.

„Ne, neplakej.“  Pronesl jsem a ani si neuvědomil, že mluvím do mikrofonu a každý na mě zírá. A taky zírá na toho člověka, co já.  Na tu dívku, kterou jsem neznal, ale pomyšlení, že kvůli mně pláče, byl jako rána do srdce. Nechtěl jsem jí jakkoliv ublížit, chtěl jsem ji chránit a opatrovat. Navždy.

„Nialle.“ Ucítil jsem Louisovu ruku na svém rameně a odtrhl své oči od jejího nechápavého výrazu.

„Tvé sólo.“

Okamžitě jsem začal zpívat své sólo při ‚Little Things‘ a snažil se nedívat na místo, které všechny přítomné tu oslovilo a podivilo. Bože, co jsem to zase udělal? To budou zase drby!

**

„Co to bylo, Nialle?“ Drkl do mě uculený Zayn a já jen protočil oči a v duchu hledal nějakou pořádnou výmluvu.

„Podobala se na jednu holku, kterou jsem kdysi znal.“ Zalhal jsem a zadíval se z okna našeho auta, vedle kterého běžela spousta Directionerek, křičeli a brečeli přitom, když mlátily do okýnek. Docela jsem se o ty holky bál, že je srazí auto nebo jim to naše přejede nohu nebo tak. Asi bych si to neodpustil.

„Země volá Nialla!“ Zacukal semnou Louis, co seděl vedle mě a já na něj pohlédl.

„Co?“

„Co to s tebou je? Jako by si byl zamilovaný.“ Zasmál se Louis a plácl si s Harrym, jenže mě do smíchu nebylo. Zamilovaný? Je to vůbec možné? Opravdovou lásku jsem pocítil jen jednou a hodně se to podobalo tomu, co jsem zažíval teď. Ale jak se můžu zamilovat do někoho, koho vůbec neznám?

„Nejsem zamilovaný.“ Vyplázl jsem na něj jazyk a on se na mě i přes to všechno podezíravě podíval. Dále jsem si toho nevšímal a podíval se z okna, přičemž jsem si všiml, že šílené fanynky zmizeli.

Když jsme dojeli k hotelu, všiml jsem si, že nás nakonec paparazzi dohnali, takže náš plán pohořel – to je tak, když One Direction vymýšlí mega plány, které ještě nikdy na 100% neklapli

Rychle jsme vyběhli do hotelu, do svých pokojí a já ulehl na postel a popadl pytlík brambůrek, který jsem před koncertem nestihl sníst.

Vyzul jsem si boty, stáhl ze sebe věci a vlezl si do sprchy. Co to semnou je? Pořád o ní musím přemýšlet, když zavřu oči, vidím ji. Co když jsem se opravdu zamiloval? To není možné!

Došlo mi, že přijde i zítra. Ano, musí! Slíbila to!

Vysušil jsem si hlavu a lehl si do postele. Dneska jsem byl příliš unavený na to, jít za klukama a hrát videohry nebo projíždět fanynkám twittery a tumblry. Jediné, co jsem si přál bylo, aby už konečně bylo ráno.

**

„Sakra!“ Vykřikl jsem, když jsem po probuzení vedle sebe uviděl tvrdě spícího Zayna a spadl z postele dolů na zem.

„Zayne, sakra co tu děláš?“ Vyskočil jsem na nohy a všiml si, že se Zayn ani nepohnul. Nechápu, jak může takhle tvrdě spát. Minule jsme mu dali do uší sluchátka a pustily do nich naplno metalové písničky a on se prostě neprobudil. Co bych za to někdy dal. Třeba teď.

Vyletěl jsem ze dveří svého pokoje a srazil se s Liamem, který zrovna z kuchyně nesl hotové palačinky na stůl do obýváku. Bylo štěstí, že jsem do něj vrazil jen trošku, jinak by mu místo jedné palačinky na zem popadali všechny a Liam by mě asi zabil.

„Proč je Zayn v mém pokoji? Málem jsem z něj měl infarkt!“ Zadíval jsem se do Liamovi vážné tváře, která se hned změnila a místo vážného výrazu se Liam rozesmál a podíval se směrem do mého pokoje.

„Včera se trošku opil a říkal, že musí za Perrie. A ty seš náš roztomilej malej blonďáček, asi si tě s ní spletl.“ Znovu vyprskl smíchy a já ho propaloval očima.

„Co? A vy jste ho nechali jít?“

„Mysleli jsme, že jde do svého pokoje.“ Znovu se rozesmál a já mu z talíře sebral tři palačinky a znovu se zavřel do pokoje, ve kterém pořád tvrdě spal Zayn.

Nechápavě jsem po něm hodil pohledem a ani nechtěl vědět, co tu večer probůh dělal. Místo přemýšlení nad tímto jsem si uvědomil, že má dneska přijít ona. A já ji chtěl vidět a mluvit s ní.

Došel jsem k oknu, pomalu ho otevřel a ihned uslyšel její smích, který mi vytvořil motýlky v břiše. Usmál jsem se, hodil na sebe džíny, tričko a bundu a vyletěl vchodem dolů, do hotelové kuchyně.

Každý tu na mě zíral jako na blázna, když jsem se vyhýbal číšníkům a kuchařům, kteří kolem mě procházeli s podnosy jídla, než jsem konečně našel východ pro personál.

Nadechl jsem se, popadl odpadky vedle dveří, nasadil si kapuci a vyšel do slunečního rána.

Pořád tam byla, cítil jsem její přítomnost i přes to, že jsem se kryl kapucí a vyhazoval odpadky do popelnice na druhé straně, než na které stála ona. A taky jsem vycítil, že pes utekl a že se mého příchodu lekla.

„Já, já vím, že tu nemám co dělat, já ..“ Začala drmolit, já se na ní otočil a sundal kapuci.

Její výraz se změnil. Vyvalila na mě své krásné oči a nechala vše, co měla v rukou, spadnout na zem. Všiml jsem, že je úplně mimo, nedokázala cokoliv říct, jen tak stála a zírala na mě.

Ne, tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem alespoň vědět její jméno, sakra! Teď už mi ho těžko řekne! Nialle, ty seš debil!

Udělal jsem k ní další krok a čekal na to, co udělá dál. Pořád stála a pořád na mě zírala, byla jako omámená. Tohle jsem opravdu nechtěl.

Udělal jsem další krok a křečovitě se na ni usmál.

„J-J-Já..“ Začala šepotat, ale já ji prstem naznačil, aby mlčela.

„Prosím, nekřič.“ Pravil jsem a dál na ni hleděl.