Město za zdí

Prolog

Seděla jsem na křesle před oknem a sledovala život na venkovní ulici, která byla potemnělá a smutná. Lidé v ní procházeli a nezdravili se. Jako by se vůbec neznali, ale já jsem věděla, že se znají. Znají se až moc dobře, ale kvůli minulosti se spolu nebaví. Proč? Hned vám povím příběh, který otřásl celou touto temnou ulicí i městem.

Za dávných časů, když všichni spali skoro po jednom boku, namačkaní tělo na tělo, schovávajíc se v úkrytu před obrovskou bouří. Toto město bylo známo bouřemi, které ničily jednu ulici po druhé. Na začátku bylo vybudované město ohromné, tak ohromné, že byste si to nedokázali představit. Sta tisíce domů, tisíce ulic, miliony aut, miliardy lidí.

Všichni se po válce přestěhovali na jednu půdu kontinentu Evropy, protože ta jediná byla obyvatelná. Lidi se nevzdali. Přeživší se pomalu zotavovali a začali budovat nové město jménem Aurelians. Nikdo neví, proč a koho to napadlo. Možná to vymyslela skupinka lidí a rozšířila to. Nikdo neví.

Každý rok, vždy ve stejném měsíci, nastala bouře. Možná se ptáte, proč se lidé neodstěhovali někam jinam. Někam, kde se bude žít lépe. Ale představte si, že byste jinam nemohli. Nikam byste ani nechtěli, protože byste neměli sílu. V tomto městě už nikdo po válce neměl sílu ani po padesáti letech. Lidé si za tu dobu vystavěli velké zdi kolem města a nevycházeli. Někteří starší lidé vyprávěli strašidelné příběhy o bytostech za zdmi. Lidé se kvůli strašidelným povídkám neodhodlali překročit zeď.

Dnes, 24. června, 1836 mířila bouře ze severu na jihovýchod. V tomto směru se již nacházelo velmi málo obytných domů. V jednom z nich žil Jack, známý jako ten nejstatečnější člověk celého města. Před rokem, když mu bylo čerstvých osmnáct let, rozhodl se, že přečká bouři venku, aby zjistil příčiny. Nebral si totiž do hlavy, že je to pouze rozmar přírody. Domníval se, že něco za tím vězí.