Elfí tajemství

Poznat...

Morew jel s otcem na koni. Na svém koni Lyzarovi. Měl černou uhelnatou hřívu, bílou lysinu a podkolenky a jeho srst byla totožná s mými kaštanovými vlasy.

Nad kopyty měl kovové ozdoby se zakovanými smaragdy. Jeho deka byla zelená a vyšívaná zlatou nití se smaragdy. Kožené sedlo mělo vyrytý náš erb zlatou nití a byli do něj zabudované smaragdy. Uzda byla posázena zlatem, smaragdy a sešita zlatou nití.

Byli na cestě do nové školy. Morew měl docela strach...a obavy.

Co když tam nezapadne? Nemá křídla jako někteří elfové. Ale na rozmýšlení už bylo pozdě.

Jeli lesem až dojeli na mýtinu. Rostl tu jen obrovský strom. Morewův otec slezl z koně a položil ruku na kmen stromu. Na něm se objevil zářící nápis ,,vítejte" a za stromem se objevil portál. Měl tyrkysově modrou barvu a vypadal jako vodní vír. Otec nasedl na koně a vjel do portálu. Morew chvíli váhal a zabedněně civěl do modrého víru.

Po chvíli se napřímil a rozjel se... a za ním celá družina. Když vjel do portálu ucítil vůni květin a stromů. Uslyšel potok. Za chvíli se přede ním objevily rozlehlé pláně a nad nimi se tyčil obrovský hrad.

Všude létali motýli a prozpěvovali ptáci. Otec na něj čekal pod velkým stromem. Usmál se na něj a mávl rukou. Tím mu dal signál, aby jel za ním. Tak se tedy rozjel a když dojel k otci, připojil se ke němu. Jeli mezi dlouhými pláněmi po kamenné cestě.

Pak se z nenadání před otcem objevilo zrcadlo a v něm nějaká starší elfka. Měla křídla jako většina starých elfů...jako otec.

,,Vítám tě Peroisi." řekla elfka a usmála se.

,,Potěšení je i na mé straně Nymphadoro", řekl otec a naznačil úklonu.Morew a jejich družina jeho poklonu zopakovali.

,,To je tvůj syn Morew...že ano?" řekla elfka a pohlédla Morewovi do očí. Chvíli na mě hleděla a pak se usmála. Morew se na ni také usmál.

,,Moc mě těší Nymphadoro. Mé jméno je Morew, jak jste slyšela od mého otce. Moc se na vaši školu těším", řekl a naznačil úklonu.

,,To jsem ráda. Pošlu vám průvodce, ano?" zeptala se Nymphadora a pohledem sklouzla na mého otce.

,,Jistě."odpověděl otec a usmál se na
Nymphadoru. Ona mu úsměv oplatila a hned potom zrcadlo zmizelo.

Rozprsklo se na milion malých častí a ty se proměnily na okvětní listy růže. Když dopadly na zem proměnily se v červené motýly.

Ti se rozlétli na všechny strany. Všichni se na ně podívali. Jejich oči začali kmitat na všechny strany.

,,Zdravím."ozvalo se odněkud. Ten hlas Morewa odtrhl od té nádherné krajiny.
Před nimi stál mladý elf. Byl oblečen do vesty zdobené symboly ohně, jeho vlasy se mu neposedně ježily na hlavě a pomněnkové oči mu zdobily světlou tvář. Neměl křídla a podle oblečení se dalo usoudit že ovládá živel ohně.

,,Mé jméno je Tofear. A vy budete určitě vládce z Pyrenejského království."řekl elf a uklonil se.

,,Ano...jsem král Perois a toto je můj syn Morew."řekl otec a ukázal rukou k Moewovi. Ten se na jeho příkaz uklonil.

,,Výborně, jestli dovolíte..."řekl Tofear a otec zakýval hlavou ,, ...odvedl bych vašeho syna do hradu." řekl Tofear a otec slezl z koně.

Morew také seskočil a otec mu podal malou truhličku. Vzal ji do rukou a zadíval se na ni. Morew vůbec nechápal co mu tím chce otec říct.

Otec si zřejmě si všiml jak divně civí a zasmál se. Obejmul ho okolo ramen a dlouho se díval na velký zámek před nimi. Pak se podíval na Morewa a ukázal na truhlu

,,Tohle je nekonečná truhla. Máš v ní všechny věci, které potřebuješ."řekl a usmál se.

,,Díky otče."řekl Morew a pevně ho objal. Po objetí otec nasedl na koně a odjel s celou družinou. Ještě dlouho Morew zíral do místa kde ještě před chvílí jeho otec zmizel. Pak se otočil, vzal koně za uzdu a vyšel jsem za Tofearem.

Tak co jak se vám to líbí,vím že to zatím vypadá divně,ale nevíte co mám v plánu. Prosím o komenty a like. Zkusím co nejdřív vydat další část. Tak zatím ahoj.😄