Bradavice - škola modliteb a zázraků

Kapitola 1.

Autorova poznámka: Ahoj, přátelé! Jmenuji se Grace Ann. Celá tahle věc okolo fanfikce je pro mě nová, ale nedávno jsem narazila na problém a věřím, že tohle je jeho řešení. Moje děti se mě ptaly, jestli si smějí přečíst knížky o Harrym Potterovi; samozřejmě, že jsem byla šťastná, že budou číst, ale nechci je obrátit k čarodějnictví! Tak jsem přemýšlela.... Proč neudělat pár nepatrných změn, (Jasně. - ,,Pár". ,,Nepatrných"... No, uvidíte sami.) aby tyhle knížky byly přijatelné pro rodinu? A potom jsem přemýšlela, proč tohle nesdílet s ostatními maminkami, (a znechutit tak dalším nevinným dětem Harryho Pottera, že?) které mají stejný problém? Tak ta-dá! Tady to je! Jsem TAK nadšená, že tohle můžu sdílet s vámi všemi! (Jenže my už tak nadšení nejsme.) Takže bez dalších odkladů-

Jednou žil malý chlapec jménem Harry Potter, který bydlel pod schodištěm v domě v Zobí ulici se svou tetou a strýcem. (A kam se poděl Dudley?) Byl to hodný, poslušný chlapec, který dělal všechnu svou práci, ale cítil, že jeho životu něco chybí. Něco velkého a neobyčejného, ale nedokázal to správně pojmenovat. Každou noc zůstával dlouho vzhůru a toužil po tom neobyčejném něčem, ale potom se jednoho dne ozvalo zaklepání na dveře jeho domu - a všechno se změnilo.

,,Otevři dveře, Harry!" štěkla jeho teta Petunie, zaměstnaná žena, ze svého křesla, kde seděla s nohama nahoru. Měla krátké, kudrnaté, blond vlasy a nikdy nenosila žádný make-up. Strýc Vernon rozpačitě přikývl z kuchyně a dal plech navlhlých čokoládových brownies do trouby.

Měl bys to udělat? přemýšlel Harry, ale byl to velice poslušný mladý chlapec, takže okamžitě otevřel dveře. Otočil mosaznou, kovovou (A mosaz jako není kov?) klikou a s trhnutím otevřel těžké dřevěné dveře.

Na verandě stál ohromný svalnatý muž s velkým mužným plnovousem. Byl oblečený do rozepnutého, červeného trička, modrých jeansů a pevných kožených bot. Jeho hruď byla krytá tlustým neuspořádaným kobercem z drsných, hnědých chlupů. Měl náhrdelník, který Harrymu připomínal malé písmeno T. Jak se tak díval na Harryho, vypadal šťastně a zvláštním způsobem klidně, ale neřekl proč!

,,Dobré dopoledne, chlapečku,"(Je moje mysl jediná zvrácená, nebo vám to taky zní tak úchylně?) pozdravil muž laskavě a usmál se na Harryho. Měl klidnou, přátelskou tvář, která vzbuzovala dojem, že se mu dá věřit. ,,Jmenuji se Hagrid. (Hagride, co ti to udělali?!) Mohl bych mluvit s tvojí maminkou a tatínkem?"

,,Nemám maminku a tatínka," odpověděl smutně Harry a podíval se na své staré, otrhané, modré boty. Možná tohle bylo to, co mu scházelo - maminka a tatínek. Ne, to nebylo tak úplně ono.

,,To je mi líto!" pronesl Hagrid s empatií.

,,Můžete mluvit s mojí tetičkou a strýčkem," odvětil Harry zdvořile a zamrkal svýma velkýma modrýma očima. (Modrýma?! Vždyť Potter měl vždycky zelené oči, ne?)

,,Co si přejete?" Teta Petunie vykoukla ze dveří a pohlédla na něj svýma úzkýma, podezíravýma očima; měla oblečený volný, neslušivý, kalhotový kostým.

,,Ahoj, sousedko! Přemýšlím, zda chcete být zachráněni," zvolal jasně Hagrid a smekl široký, slaměný, kovbojský klobouk. (Merline, ty to vidíš!)

Teta Petunie se chraplavě zasmála a předklonila se na svých pevných, praktických botách. ,,Zachráněni? Netvrďte mi, že jste jeden z těch Křesťanů?" (Ne. - Ten podle svého chování patří spíš k Svědkům Jehovovým.)

Harry nevěděl, co to slovo mělo znamenat, ale Hagridův úsměv byl ten nejklidnější úsměv, jaký kdy viděl. Díky němu Harry cítil uvnitř vřelost a štěstí, právě viděl zářivý, oslňující úsměv na milé, přátelské tváři cizince. Přemýšlel, proč se teta Petunie a strýček Vernon takhle nikdy neusmívali...

,,Ano, jsem," odpověděl Hagrid vlídně. ,,A vy?" Teta Petunie se znovu zasmála a domýšlivě zvedla vzhůru špičatý, ostrý nos. ,,Na to jsme příliš chytří. Nečetl jste Dawkinse? Bůh je mrtvý! (The voices echo in my head. Is God alive or is God dead?... Sorry, tak nějak mně v hlavě okamžitě naskočila písnička od Black Sabbath.) Dawkins to dokázal. Chcete, abychom vás naučili něco o Dawkinsovi?"

,,A co je to Křesťan?" zeptal se Harry nevinně a zašoupal svou botou po chlupatém, žlutém koberci, který nikdo docela dlouhou dobu nevysával.

,,Křesťané jsou lidé, kteří chtějí být dobří," vysvětlil moudře Hagrid a přikrčil se tak, že byl v úrovni Harryho očí. ,,Chceme jít do nebe poté, co zemřeme. Víš, co je to nebe, Harry?"

Harry potřásl hlavou a jeho oči byly vytřeštěné a zvědavé.

,,Nebe je překrásné místo, kde můžeš být s Bohem."

Teta Petunie připlácla své ruce na Harryho uši a její hlas byl mdle sladký, když říkala: ,,Děkujume mnohokrát za vaši obavu, pane, ale on nepotřebuje vaše náboženství, má vědu, socialismus a narozeniny. (Další ze série hlášek na tričko.) Neslyšel jste o evoluci? Mám velmi dobrou učebnici o evoluci, kterou vám můžu dát, pokud se chcete naučit něco nového. "

Hagrid se moudře usmál. ,,Evoluce je pohádka. Snad tomu opravdu nevěříte?"

,,Ano, věřím!" zapištěla teta Petunie.

,,Dobře, potom to tedy dokažte!"

Teta Petunie na něj zírala s pusou dokořán. Myslela si, že je dost vzdělaná a vždy požadovala, aby jí Křesťané dokázali, v co věří, ale nikdy nemusela dokazovat svou vlastní víru. V tu chvíli Harry věděl, kdo z nich je ten chytrý.

,,Řekněte mi, jak se mám dostat do nebe!" (Vždyť ani pořádně není, co to nebe je, ne?) brečel tesknivě Harry, spínaje své ruce. (Tak trochu Drama Queen, nemyslíte?) Občas je moudrost dětí opravdu úžasná. Myslíme si, že my dospělí víme všechno, ale potom Bůh promlouvá skrze ústa dětí a ukazuje nám, jak se všichni po celý svůj život vzpíráme smrti. Pokora. (Tohle vůbec nechápu. A ani mi nějak nedochází, proč to tu vůbec je a co to má společného s příběhem.)

,,Všechno, co musíte udělat, je nechat se zachránit. Chcete být zachráněni?"

,,Já chci, já chci!" křičel Harry poskakuje nahoru a dolů.

,,Potom se pomodli, hříšný prosebníku!"

Teta Petunie se ho snažila zastavit, ale proti Harryho čisté, bezelstné svaté síle byla bezmocná. Zanedlouho Harry pronesl modlitbu. Hagrid zářil štěstím.

,,Nyní jsi křesťan, Harry!" brečel Hagrid hrdě.

Harry se usmál, ale potom se zeptal: ,,Ale jak mám být správný křesťan? Já nevím jak!"

Hagrid se ze široka usmál. ,,Existuje jen jedno místo, kde se to můžeš naučit. - Bradavice, Škola Modliteb a Zázraků!"

Autorova poznámka: TAK, co si o tom myslíte? (Opravdu to chceš vědět? Zkazila jsi Harryho Pottera. Z přímé řeči postav je mi na zvracení a stále uvažuju, jestli zvládnu přeložit další kapitoly tohohle zla. A opravdu lituju nevinných dětí, které tohle musely/musí/budou muset číst.) Možná nejsem profesionální spisovatelka, ale do tohohle dávám všechen svůj talent jako služebník vyššího poslání. =)
Požehnání!
- Grace Ann

-Eddie-