Rebelka a kámoši

Já mrzout

  Už se schylovalo k večeru a já se svým chraplákem, červeným nosem a nepříjemně polomastnými černými vlasy seděla na gauči a nevšímala si zvuků sniperky z bráchova kompu ( nojo zapálenej hráč jehož sbírka her mi zabírá polovinu pokoje, protože milost pán potřebuje místo na vytváření své smyšlené a úspěšné kariéry.... Úplné fantasmagória ). Ale copak já... dítě ze kterýho matce vystoupaj vžycky všechny žíly ( i ty které nemá ) na čele, má právo na trochu prostoru?

  Samozřejmě že ne, jelikož už od pradávna se sourozenci dělí na za A) na ty hajzlíky s nevinným kukučem a za B) na ty normální co všechno schytaj.

  Jenom v naší rodině platí takový pitomý pravidlo, že za všechno může ten mladší.

  Jediná místnost v tomhle tom cvokhausu, kde jsem mohla mít klid byla koupelna... celkem smutný, když útočištěm každýho teenegera by měl bejt jeho pokoj.

  Akorát v mém uvažování jak je život nefér, zazněla velice známá znělka.

  Simpsooooooon! Nojo na Simpsonovi není člověk nikdy starej... vlastně celkově na animáče.

  ,, Reno, nechceš to zlumit!?'' zaječela na mě mamka z kuchyně.( Máma nebyla špatná, jenom trochu mrzutá, když se špatně vyspala... asi by si měla koupit novou postel, protože poslední dobou spala asi hodně blbě. I když nedivím se jí... u ucha ji celé noci řvou v postýlkách dvojčata Thomas a Rendy, k tomu ještě otec se svým inteligentním nápadem hrát v pět ráno na elektrickou kytaru... bohužel ne fiktivní a já zatvzelej bručoun s černým hárem a nakonec s přiblblými připomínkami bráchy Dannyho, kterej by si mohl najít normální kámoše... život je prostě svině ).

  ,, Jo furt!'' Zabručela jsem, jelikož jsem věděla, že pravý důvod proč jsem to měla ztlumit byl, že Simpsonovi ve filmu jsem viděla minulou sobotu, pak dva dny před tím a před tím a před tím... ( no a co já ji taky nekecám do těch jejich třítisícedílných seriálů, kde víte i po roku nedívání se o co jde ).

,, Jdu do koupelny, chceš něco?'' Optala jsem se mrzutě mamky.

,, No mohla bys nechat nějakou vodu, ať se taky máme v čem koupat.'' Odpověděla surově matka ( to jen proto, že na týden pozastavili její oblíbený třitisícedílný seriál ).

,, Hmm.'' Navíc jsem se opravdu nezmohla.

  Být nemocná má vlastně jednu výhodu. Můžete si napustit vřící vodu, lehnout si a číst si ( a mít vedle sebe roli toaleťáku na smrkání ) a je vám úplně jedno, že jste červení jak rajče... a skoro uvaření. A ještě lepší to je, když nejste mnou a nerozmočíte si knížku ve vodě... nebyl by to takový problém, kdyby nebyla z knihovny.

  Jo mimochodem jak jsem zmiňovala, že jsem zatvrzelej bručoun, pravděpodobně jsem zapomněla dodat, že jsem taky výkonná továrna na průšvihy. Mám chvílemi pocit, že bych si měla založit firmu: Rena průsery s.r.o. jede dvacet čtyři hodin denně bez přestávky dokonce i přes prázdniny víkendy i svátky.

  I když celej můj život byl jeden velký průšvih... člověk si zvykne. Je to jako vzbudit se a vědět, že se něco stane... jediné, co jste nevěděli bylo :

- Kde se to stane

- Kdy

- A proč

  Jednoduše vám bylo jenom jasné, že se NĚCO stane. No jo satan to tak chtěl, tak ať jest jeho vůle ďábelská.

  Když jsem vylezla z vany, ( samozřejmě nedobrovolně ) zjistila jsem, že jsem jen tak náhodou ztratila pěkné dvě hodiny ( hodinu a půl tím, že jsem lovila rozmočené listy knihy ve vodě ).