Před šesti lety utekla z domova. Za tu dobu se mnoho změnilo. Teď už není sama, a proto se nemůže jen tak vrátit.
Ale když ji zavolá starý známý s žádostí o pomoc, nemá na výběr. Musí mi pomoct. I když to znamená, že se musí vrátit do svého rodného...
Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
Žila jsem si tou dobou docela normálně. Teda pokud nepočítám, že jsem byla svobodná matka s tříletou dcerou. Jenže to mi nevadilo. Práci jsem měla a zvládla jsem uživit sebe i dítě. Jenom jsem litovala jedné věci, vlastně dvou. Tou jednou věcí bylo, že už ho nejspíš nikdy neuvidím, a tou druhou věcí, že se nemůžu vrátit domů. S ní se tam vrátit nemůžu.
V kapse mi zavibroval mobil, tak jsem ho zvedla.
„Alice?" oslovil mě volající. Tenhle hlas jsem poznala, ačkoliv teď zněl zesláble. Naposled jsme s ním mluvila před rokem a od té doby jsme spolu nemluvili. Co teď může chtít?
Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
Ještě nedávno možná měla ta holka svoje naděje a sny, ale to mi teď bylo jedno. Nyní posloužila jako potrava. Jenom je škoda, že už v ní není ani kapka krve. Odvrátil jsem hlavu od rozervaného hrdla mladé dívky a její bezvládné tělo spadlo na zem. Otřel jsem si z pusy její krev a podíval jsem se na její mrtvé tělo ležící na zem.
„Někdy musím jednu z vás nechat naživu, aby uklidila mrtvoly," řekl jsem si sám pro sebe. Popadl jsem tělo a hodil jsem ho k ostatním. Už se tam hromadila pěkná kupa obětí. Vytáhl sem z kapsy zapalovač a hodil jsem ho k obětem, které ihned poté zachvátil plamen.
Vyšel jsem z lesa a nasednul do auta. Nastartoval jsem ho a rozjel se pryč. Někde vzadu za mnou plápolal oheň. Když budou mít lidé štěstí, tak ten les nechytne a neshoří. Ale kdyby shořel, tak se nic nestane. Vlastně to bude pro mě o to výhodnější, protože oheň zlikviduje zbytky mých obětí.
„Copak asi dělá Stefan?" zeptal jsem se sám sebe v duchu. „Nejspíš si užívá se svojí novou přítelkyní."
Po krátké chvíli zmizel les a začaly se objevovat domy. Autem jsem vjel od města. Lidé klidně chodili po ulicích a nic netušili. Tohle město ještě netuší, co je čeká. Zábava teprve začne.
Nakonec jsem zastavil auto před jedním větším domem, který byl cílem mojí cesty. Auto jsem nechal zaparkované na ulici. Vystoupil jsem z auta a ohrnul jsem nos. Dům to nebyl špatný, ale čekal jsem, že si vyberou něco lepšího.
