Před šesti lety utekla z domova. Za tu dobu se mnoho změnilo. Teď už není sama, a proto se nemůže jen tak vrátit.
Ale když ji zavolá starý známý s žádostí o pomoc, nemá na výběr. Musí mi pomoct. I když to znamená, že se musí vrátit do svého rodného...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Takže se vrátíš nebo ne?" zeptal se mě Damon.
Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Ráda bych, ale není to snadný."
„Proč ne? Přijdeš, řekneš ahoj a je to."
„Takhle jednoduchý to není," namítla jsem. „Například neví o Rosalyn. Takže bych tam přišla, řekla ahoj a ukázala jim Rosalyn. A pak, až by opadl jejich počáteční šok, bych začal řešit, kde bude Rosalyn spát. Pochybuju, že bych se vešla s Elenou a Rosalyn do jednoho pokoje... Ale možná bychom se mohly nastěhovat do domu u jezera," navrhla jsem.
Damon se na chvíli odmlčel. „Můžete bydlet tady."
Překvapeně jsem se na něj podívala. Tohle mi k němu moc nesedí. „Nebydlíš tady se svým bráchou?" zeptala jsem se.
„Ale pořád je tu ještě dalších pět ložnic," ušklíbnul se Damon.
Bydlet tady? V domě se dvěma upíry... Jo, to by mi bylo podobný.
„Možná," pokrčila jsem rameny. „Potřebuju si to napřed trochu promyslet."
„Tak až si to rozmyslíš, dej mi vědět," prohlásil Damon a potom se podíval. „Stmívá se. Čas dojít se pořádně nakrmit."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V noci se mi zdál zvláštní sen. Ze začátku byl spíš trochu děsivý. Šla jsem temnou uličkou a někdo mě pronásledoval. Utíkala jsem, ale on mě dohnal. Sápal se po mně a já jsem strachy nemohla dýchat. Netušila jsem, jak bych mohla utéct.
A pak se někdo objevil. Nalezla jsem ho očima, jak stojí opodál a sleduje mě. V tu chvíli mi ještě nepomohl, ale já jsem věděla, že každou chvílí zasáhne. A taky že ano. O pár vteřin později přistoupil k nám a odstrčil ho ode mě. Spadla jsme na zem, protože jsem byla příliš rozrušená a moje nohy příliš roztřesené, abych dokázala stát. A navíc jsem cítila tupou bolest v lebce a studenou zem pod sebou.
Jenže vzápětí se v ruce útočníka zaleskl nůž a já jsem znovu dostala strach. Tentokrát jsem se ale nebála ani tak o sebe, jako spíš o svého zachránce. Co když se mu něco stane?
