Newtovy deníky

Nový žák

Milý deníčku, cítím, že dnešek bude jiný. Konečně jsem se po dlouhé době probudil a už podle prvního pohledu z okna jsem věděl, že se dneska něco stane. Něco, co mi konečně vytvoří úsměv na tváři a donutí mě myslet pozitivně. Takovéhle pocity bych od prvního dne školy asi nečekal, ale nevadí mi, že se právě necítím jako každý teenager v Maze city. Vlastně mě napadá jen jeden člověk, který to nejspíš cítí stejně - Brenda. Moje nejlepší a zároveň nejchytřejší kamarádka, která se včera konečně vrátila ze Španělska. Chtěl jsem ji večer navštívit, ale usnul jsem u televize. Tak jo, večer napíšu, jaké "něco" se stalo.

Newt si pečlivě schoval deník pod madraci a v pyžamu se vydal na snídani. Jakmile otevřel dveře, ucítil lahodnou vůni palačinek. V kuchyni už seděl Newtův mladší bratr Aris a ládoval se palačinkami, které uměla jen teta Melissa. Skrz žaluzie prosvítaly první sluneční paprsky. Newt stál jen tak ve dveřích a užíval si ten pohled, dokud si ho teta nevšimla.

,,Co ten úsměv? To se tak těšíš do školy?" zeptala se namísto pozdravu Melissa, ale odpověď jí nezajímala, nebo jí aspoň zajímala míň, než pálící se palačinky. Newt tedy nechal otázku vyset ve vzduchu a vzal si svou snídani. Sedl si vedle Arise a pustil se do jídla.

,,Sakra! Kluci honem, už byste měli jít!" řekla teta při pohledu na hodiny. Newt její paniku nesdílel, protože jeho škola byla o dost blíž, než ta Arisova, takže teoreticky mohl ještě ležet v posteli. Každopádně rychle dojedl a běžel si pro oblečení. Vzal si na sebe své oblíbené bílé triko a roztrhané kalhoty.

Nepochopte to špatně, Newt by si roztrhané kalhoty nikdy nekoupil, ale když hrajete s Arisem fotbal, je těžké si neudělat na koleni díru.

Slyšel, jak dole teta panikaří. Musel se nad tím pousmát, protože na to, že je Malissa jen o sedm let starší, zvládá rodičovství opravdu dobře. Jakmile na to pomyslel, zamrzl mu úsměv na tváři. Došlo mu, že nebýt jedné hloupé autonehody, nemusela by jeho teta nad rodičovstvím ani přemýšlet. Rychle zatřepal hlavou. Nebude si dnešek kazit negativními myšlenkami. Rychle si došel vyčistit zuby, vzal si školní tašku a opustil dům.

Venku bylo ještě krásněji, než když to viděl jen z okna. Ptáčci zpívali a vzduch byl nasycený vůní posekané trávy a rozkvetlými květinami. Smrt pro alergiky, krása pro všechny ostatní. Jediné, co narušovalo tak nádherné ráno, byl ten zvláštní pocit. Newt si připadal, jakoby ho někdo stále pozoroval, ale ulice byly prázdné. Každou chvíli se musel ohlédnout a ujistit se, že ho vážně nikdo nesleduje. A pak si všiml pohledu, který ho tak znervózňoval . Na jedné z vysokých borovic, které lemovaly ulici, seděl velký havran. Byl tak černý a lesklý. Newt z něj nemohl spustit oči. Ani jeden se nepohnul. Newta se začínal zmocňovat strach, ikdyž nevěděl, čeho se má vlastně bát. Nejednou se pták ladně vznesl. Vrhl na chodník obrovský stín a zmizel do lesa. Newt tam ještě chvíli stál, ale pak raději pokračoval v chůzi.

Do školy došel, jak předpokládal, s velkým předstihem. Na parkoviště pomalu přijížděli auta studentů a celý areál se zaplňoval. Z toho, jak Newta zdravil skoro každý, museli i noví žáci poznat, že patří mezi ty oblíbenější. Newt nikdy moc nechápal, proč ho mají ostatní tak rádi, ale z toho, co slyšel, je prý vtipný a několik holek o něm dokonce prohlásilo, že je "strašně roztomilej". Moc si tak nepřipadal, ale věděl, že mu na oblíbenosti přidává i divadení kroužek, kde představoval hlavní role už od doby, kdy se na něj zapsal. Musel přiznat, že hraní ho opravdu baví a dokonce mu i jde.

S rachotem přijela velká modrá dodávka. Newt si všiml jejího řidiče a s radostí mu zamával. Byla to Brenda a na sedadle spolujezdce seděla Teresa. Teresa byla Newtova druhá nejlepší kamarádka. Občas bylo trochu divné, že jeho nejlepší kamarádi byly vlastně holky, ale nikdo to moc neřešil. Někdy někdo podotknul, že se přece nemůže nikdy s nikým pořádně poprat, ale to byl na omylu. Teresa se s Newtem prala téměř pořád. Muselo to být ale v soukromí, protože Newta vždy přeprala a to by mu na oblíbenosti zrovna nepřidalo. Všichni se kamarádili už od dětsví a nikdy nikoho ani nenapadlo, že by z toho snad mohlo být něco víc.