Ahoj napadlo mě že bych sem mohla psát některé své sny :) protože někdy jsou opravdu zajímavé :)
Hrozně jsem se bála mu napsat a zeptat se ho jestli by šel se mnou ven nebo třeba do kavárny. Kamarádka mi dodávala odvahu, i když jsme od sebe byli hodně daleko. Ale i tak mi věřila, že to zvládnu. Jediný problém, který byl tak byl takový, že jsem se bála.!! A sama jsem si nevěřila.!
Když jsem mu nakonec napsala, tak jsem se ho zeptala, jestli by nechtěl jít někdy do kavárny. A on úplně v pohodě odpověděl, že ano. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná.!! Domluvili jsme se na pátek. Sraz jsme si dali na zastávce, takže když jsem vystoupila už tam na mě čekal. „Ahoj. Tak jak se máš.?" Zeptal se mě hned. „Ahoj." Nejprve jsem ho pozdravila, usmála se na něj. „dobře a co ty.?" Byla jsem hrozně nervózní.!! Doufala jsem, že to nejde poznat. „ale tak dobře" zasmál se, ale ještě neskončil. „dneska byla ve škole zase nuda a v poslední hodině jsem už odpočítával minuty.!" Dořekl a já měla pocit, jakoby to myslel, že se nemohl dočkat až se semnou uvidí. „tak u nás to bylo docela v pohodě, ani jsme nic nepsali." Řekla jsem, ale hned jsem znejistila, jestli jsem to řekla dobře. Ale asi jo protože on už něco říkal, tak jsem tento divný pocit zahodila.! „tak to jste měli dobrý, protože mi psali dva testy a budu rád, když mi nepokazí známku." A zase se zasmál. Ach ten jeho smích...ten úsměv.!! Prostě boží.!!
Za chvilku jsme byli v kavárně. Tuhle kavárnu neznám, takže jsem tady také nikdy nebyla, ale na první pohled se zdála příjemná. Sedli jsme si k nejvzdálenějšímu stolu. Odložili jsme si bundy a sedli si. „tohle je mé oblíbené místo.! Chodím sem celkem často, tak třikrát, čtyřikrát do týdne." řekl. Tentokrát mluvil vážněji. Objednali jsme si kávu. A na to že já kávu normálně nepiji, tak tahle byla výborná. „jo vypadá to tu moc hezky. Takže se ti ani nedivím." Řekla jsem a usmála se na něj a on mi úsměv oplatil. On je tak úžasný.!
Povídali jsme si tak dlouho, že jsem vypila dvě kávy a jednu čokoládu a on měl aspoň kávy tři. Rozhodli jsme se, že už půjdeme. Vyšli jsme šli jsme ještě městem. Když jsme najednou potkali jeho kámoše. „Čau kámo.! Kam jdeš.? Nechceš jít s námi do klubu.?" Vyptávali se ho hned.!!! Já tam jen tak stála, mlčela a čekala, co se bude dít dál. Najednou se na mě podíval a z jeho tváře jsem poznala, že se chce zeptat, jestli by mi nevadilo, kdyby šel. „Klidně běž." Řekla jsem mu. „Tak dobře, ale jen když půjdeš taky." Řekl najednou a to mě hodně překvapilo. Souhlasila jsem.
Ti čtyři kluci šli ve předu a bavili se spolu. A my jsme šli vzadu. Najednou ho ale jeden vtáhl za nimi a bavili se společně. Já šla za nimi. Nejprve mu to vadilo a ještě se za mnou ohlížel, ale později se vžil s ostatníma. A na mě zapomněl. Protože jsem, ale věděla kde jsem odešla jsem na zastávku a odjela domů. Řekla jsem si, že si ani nevšimne, že jsem zmizela.
Na facebooku jsem se od té doby neobjevila a to aby o mě měl třeba i strach. Vždyť jsem tam byla s ním a tak když jsem odešla, tak se mi mohlo cokoli stát.
