Stupid love.

Untitled Part 1

Jako každé obyčejné ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Pomalu jsem natáhl ruku k nočnímu stolku, kde ležel můj mobil. Zmáčkl jsem pár tlačítek, aby konečně sklapl. Po pár minutách jsem se konečně odhodlal vstát na svoje nohy a odebrat se do koupelny, abych mohl provést svoji obvyklou, hygienickou rutinu. Při čištění zubů jsem si také stihl všimnout, že jsem doma zcela sám. Máma s námi nebydlí, táta musel odjet brzy ráno do práce a sestra je na školním, týdenním výletu. Odložil jsem svůj kartáček na zuby, vypláchl si ústa a natáhl se pro černé džíny a černé tričko. Hodil jsem to na sebe a šel do kuchyně, kde jsem si udělal rychlou svačinu do školy, jelikož je spousta času a posnídat bych nestihl. Tak jsem sebral svůj batoh, hodil si ho na záda a pospíchal na autobus. Když jsem přišel na zastávku, autobus akorát jel, takže žádné zbytečné čekání.

..

Když jsem v autobuse přes sklo viděl míhající se školu, zvedl jsem se a vystoupil.

Před školou na mě čekal Nick, kámoš, se kterým jsem hrozně rád a znám se s ním už od školky. Přiběhl jsem k němu a plácl si s ním na pozdrav.

„Čau, Nicku."

„No čau." pousmál se na mě a pozdravil mě.

„Jdeme?" zeptal jsem se a očima zamířil na vchodové dveře školy.

Kývl hlavou a dal se do chůze. Chtěl jsem jít vedle něj, ale pozastavil jsem se za ním, protože moje oči nabraly nejspíš špatný směr – na jeho zadek. Nebudu si namlouvat, že to je poprvé, co se na tuhle nabitou, pěknou věc koukám. Už v posilovně mě to donutilo na pár krátkých pohledů. No po chvíli jsem oči odvrátil a přicupital k němu.

„Jak ses měl, přes víkend?" mrkl na mě a vyžadoval po mě odpověď.

„Ale jo.. docela fajn," vypustil jsem z úst, i když si moc dobře pamatuju na sobotní hádku s mým otcem. „ a co ty?"

„Skvěle, celé dva dny jsem prospal," zasmál se a mířil ke svojí skříňce. Moje pobývala asi pět skříněk od jeho. Otevřel jsem ji a vzal si z ní potřebné učebnice na hodiny, dal do ní venkovní boty a nazul si ty školní.

„Ještě si odskočím, nečekej na mě," ucítil jsem lehké poplácání na mých lopatkách a uviděl mizícího Nicka. Povzdychl jsem si, odešel ze šaten a vydal se nahoru po schodech do třídy.

Akorát zazvonilo a já šel po chodbě. Ještě pár kroků a jsem u třídy. Najednou vidím, jak z kabinetu vyletěl člověk, kterému jsem ani pořádně neviděl do obličeje. Nevypadal na studenta, protože byl moc vysoký a mohutný, ale nevypadal ani na učitele, protože na to měl až dobrou postavu a to tady žádný učitel nemá. Jdu dál a chystám se otevřít dveře od třídy.. co se nestane? Běžící člověk se sklopenou hlavou k zemi do mě narazí, takže se všechny mé učebnice rozletěly po celé chodbě a já po chvilce letěl za nimi.

„Proboha, omlouvám se, j-já nechtěl," zastavil se a natáhl ke mně ruku, abych mohl vstát. Když jsem vstal, rychle sesbíral všechny moje učebnice a podal mi je.

„Ještě jednou se vážně omlouvám.."

„To nic, je to v pořádku," pousmál jsem se na něj a chytl svoje učebnice pevněji.

Otočil jsem se zpátky ke třídě a otevřel dveře. Když jsem je však za sebou chtěl zavřít, někdo držel kliku z druhé strany. Nejdříve jsem si všiml Nicka sedícího v lavici, potom jsem se ohlédl za sebe..