Don't run, stay with me. [Dramione]

2.kapitola

Ráno ji probudily slabé sluneční paprsky. Podívala se na své hodinky a zjistila, že je osm ráno.
Vstala, udělala rychlou hygienu a oblékla se do normálního oblečení.
Sešla dolů do restaurace, kde měla být v tuto dobu snídaně. Vzala si talíř a nandala si míchaná vajíčka se slaninou a k tomu čaj. Rozhlédla se po místnosti. Většina hostů ze včerejšího večírku byla vzhůru. Očima našla sedět její rodiče u stolu pro tři. Třetí místo bylo nejspíše vyhrazeno pro ni.
,,Dobré ráno. Vyspala ses dobře?"zeptal se otec.
,,Ano."zamumlala, ale pohled jí spočíval na protější stůl, kde seděl Draco Malfoy. Měl obličej v dlaních a na talíři nedojedený toast. Netvářil se zrovna vesele. Ranní kocovina, pomyslela si.
Nepatrně se pro sebe usmála.Neměl tolik pít, varovala ho. Najednou se otočil. Ihned uhnula pohledem. Když se na něj znovu podívala, nenápadně vytahoval z kapsy lahvičku s tmavě zeleným obsahem. Vypil ho a hned vypadal lépe. Lektvar proti kocovině. Alespoň je chytrý.
Po snídani se s ní před odjezdem rozloučil Oliver a dal jí na sebe svůj kontakt.

Druhý den se vydala do práce. Milovala svou práci. Měla příjemného šéfa i kolegy a dělala něco, co ji bavilo, což bylo důležité.
Přemístila se do přízemí Ministerstva kouzel a výtahem se svezla do 2. patra, kde pracovala na Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Zpoza rohu do někoho vrazila.
,,Ach, omlouvám se."řekla honem a když zvedla hlavu, rozzářila se jí tvář.
,,Ahoj Harry!"vykřikla, až se polekaně několik kouzelníků otočilo a pevně ho objala.
,,Ahoj Hermiono, zrovna jsem na tebe myslel."řekl s úsměvem.
,,Vážně?"podivila se.
,,Jo. Říkali jsme si s Ginny, že bychom tě pozvali příští víkend na oběd. Asi před měsícem jsme se přestěhovali."
,,To je super, ráda přijdu. A jak se má Ron?"
Ztišil trochu hlas. ,,Pořád o tobě mluví a ptá se na tebe. Měla bys ho někdy slyšet."
,,To ne..."povzdechla si. Nechtěla, aby se kvůli ní Ron trápil, ale prostě se k sobě nehodili, nevěděla, jak mu to dát jinak najevo. Dokonce i Harry se je snažil dát dohromady a nevyšlo mu to.
,,Tak já už musím běžet, ještě se ti ozvu."rozloučil se a utíkal na své oddělení, které bylo čirou náhodou na stejném patře, jako Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů.
Před koncem její pracovní doby jí přišla sms.

13:48 Oliver : Co se dneska sejít?
13:49 Hermiona: Dobře, kde?
13:52 Oliver: Restaurace Bel Canto, 67 Bayswater Road – 18:00?
13:56 Hermiona: Ok, budu tam.

Hermiona si pořídila mobil jen kvůli rodičům, aby jim mohla zavolat, kdyby se náhodou něco stalo. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že bude randit s mudlou. Tohle bylo vlastně její první rande s mudlovským mužem, když nepočítala ty v mládí s chlapci. Jenže co si vezme na sebe? Jiné šaty, než ty z večírku neměla. Možná by po dlouhé době mohla zase na nákupy...

Restaurace byla zařízena velmi elegantním stylem. Po červených zdech visely obrazy a nábytek byl z tmavého dubu. Vše působilo příjemně. Hermiona si na sebe vzala černé, koktejlové šaty s výstřihem. Objednali si s Oliverem jídlo, víno a povídali si. Začínal se jí zamlouvat čím dál tím více.
Zjistila, že má vystudovanou Oxfordskou univerzitu, má rád knihy, sport, rád kreslí portréty a právě si staví rodinný dům,kde by chtěl do budoucna bydlet. Nemá sourozence a nesnáší hady.
Když vycházeli z restaurace, byla už úplná tma. Bylo devět hodin. Ten čas hrozně utekl.
,,Olivere?"
Otočili se a za nimi stál Malfoy.
,,Co tu děláš?"zeptal se Oliver s lehkým náznakem nevrlosti v hlase.
,,Ehm...Měl jsem tu něco k zařizování."řekl vyhýbavě Draco.
Byla v naprosté tichosti a snažila se, aby si jí Malfoy nevšiml. Zrovna když si dávala mobil do tašky, jí vypadla hůlka. Spadla na zem a vystřelilo z ní nějaké neznámé zaklínadlo s růžovým paprskem, které ji trefilo do nohy.
,,Au!"vykřikla. Nejhorší na tom nebyla ta bolest, ale zjištění, že to Oliver viděl.
Noha se pod ní podlomila, tak si sedla na kraj chodníku.
,,Grangerová, jsi blázen?!"vykřikl vyděšeně Malfoy.
,,Co to -"nechápal Oliver.
,,Zavři klapačku a vymaž mu paměť."řekla skrze zaťaté zuby kvůli té nesnesitelné bolesti.
Než se stačil Oliver vzpamatovat, Draco vykřikl: ,,Obliviate!"
,,Výborně, teď si tě nebude pamatovat."řekl s klidem Malfoy.
,,Cože? Já chtěla abys mu vymazal tenhle okamžik a ne vzpomínky na mě!"
,,Ou...Aha."řekl zaraženě.
,,Malfoyi! Máš štěstí, že teď nemůžu chodit a nemám u sebe hůlku, jinak bys byl mrtvý!"ječela na něj.
,,Já vážně nechtěl, jak jsem měl vědět, co chceš?" Hermiona zoufale zavyla.
,,Takhle domů nedojdu, budeš mi muset pomoct."
Malfoy jí zvedl hůlku ze země a podpíral ji. Druhou rukou popadl zmateného Olivera za paži a společně se vydali dál po ulici, kde naštěstí nikdo kromě nich nebyl. Po chvíli to Hermiona vzdala.
,,Hrozně to bolí, budu muset jít ke svatému Mungovi."řekla.
,,Tak tu na mě počkej, dovedu Olivera domů a pak ti pomůžu."řekl Malfoy, ozvala se rána a oba byli pryč. Hermiona si zase sedla a šetřila síly. Mezitím napsala smsku matce, že nepřijde domů.
Takže Oliver na ni zapomněl. Nebude si nic pamatovat. Co komu zase udělala?
Během chvíle byl Malfoy zase u ní. Přemístili se do centra Londýna a za chvíli zahlédli starobyle vyhlížející dům z červených cihel. Došli až k výloze a sdělili situaci správné figuríně. Ta jim nenápadně pokývla a tak mohli výlohou, (která fungovala něco jako dveře) projít.
,,Dobrý večer Draco!"pozdravila recepční. ,,Co tu tak pozdě děláte? Teď směnu nemáte mít."
,,Máme tu akutní případ, odkážu pacientku sem, na přízemí."řekl a dál Hermionu podpíral.
,,Dobře. Jméno?"zeptala se recepční, aby ji zapsala.
,,Hermiona Grangerová."odpověděla.
Potom ji Malfoy odváděl chodbou dál.
,,Co je tady, v přízemí?"zeptala se.
,,Nehody s kouzelnými předměty, tam si s tebou už poradí."odpověděl.
Za nedlouho už ležela na lůžku a lékokouzelník do ní naléval všelijaké lektvary. Malfoy tam s ní po celou dobu byl, dokavaď nedostala lektvar na spaní.
,,Díky..."zamumlala Hermiona, ale to už se jí klížily oči a do minuty usnula.