Věděla co je láska, poznala ji, když se zamilovala do těch modrých očí a nemohla se skoro nadechnout. Nemohlo ji už nic překvapit, věděla, že už nikdy nebude milovat tak, jako tenkrát.
~
Přítomnost
Přitulila se k němu ještě pevněji v domění, že tak nikdy nebudou muset vylézt z postele.
Podívala se na něj nahoru, on se jen pousmál a ji došlo, že do tohohle okamžiku doopravdy netušila ani vzdáleně co je láska. Co znamená cítit ten cit.
,,Miluju tě.", chtěla vyslovit. Ale nešlo ji to přes hrdlo, jak kdyby ji někdo přiškrtil, aby mlčela.
,,Miluju tě.", zkusila znovu a prala se s blokem, který nešel obejít.
Stačí vůbec tahle slova na to, co cítí?
Jemně ji políbil na rty, skoro jako by se bál, že kdyby se ji dotkl pevněji, celý okamžik by se roztříštil na milion kousků.
Přitiskla se k němu pevněji a potřebovala všechny své city vsáknout do něj. Fyzicky.
Neexistovalo žádné možná, žádné coby kdyby, žádné nevím. Existovala jenom jedna jediná jistota. A to, že si nebyla nikdy ničím tolik jistá jako tím, že on je ten kluk, kterého ani nehledala. Nehledala, protože byl celý život přímo před ní. A že má neskutečné štěstí, že se narodil ve stejném životě jako ona.
,,Na co myslíš?", vyrušil ji z jejích myšlenek otázkou.
,,Jak je mi fajn.", odpověděla stroze. Jak popsat něco co nikdy v životě necítila? Mohla by mu to vyrýt do kůže nehty, zatímco bude v ní? Málo. Mohla by mu říkat, že ho miluje? Málo, jsou to pouze slova. Tak jak?
Nadechla se jeho vůně a začala ho líbat. Ne tak jemně, ale tak, aby cítil co ona cítí. Alespoň vzdáleně.
Neuměla to s dotyky. Neměla je nikdy ráda. Fungovala jako autista, který má kartičky s pocity, a věděl kdy je vhodné je použít. Dělala vše automaticky, protože to situace vyžadovala.
Ale s ním za ni mluvilo tělo samo. Jak kdyby ji vyléčil z nevyléčitelné choroby o které doposud nevěděla.
Pevně ho chytila, posadila se na něj a doufala, že chápe co mu tím říká: ,,Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě .. až na Měsíc, až za neznámou planetu, až tam, kde nezačíná a nekončí vesmír."
~
Začátek
,,Já ho prostě nemám ráda, nebaví mě to.", řekla nejlepší kamarádce, když šly k ní domu.
,,No jo, koho ty ledová královno umíš mít ráda? Jenom mě, protože jsem nejlepší.", odpověděla ji se smíchem.
Když kolem nich prošel.
Otočila se, zda dobře viděla.
,,Nebyl to...", zeptala se ji kamarádka.
,,Byl, viď?", nenechala ji dokončit otázku.
~
Minulost
,,Seš debil, nechci se s tebou bavit.", řekla chlapečkovi, který ji rozčiloval.
Rozbil ji rozestavěnou stolní hru Z pohádky do pohádky a odpověděl: ,,Nikdo se s tebou ani bavit nechce.", a utekl na druhou stranu místnosti.
~
