Věkový Rozdíl

1. Specifický důvod

Sáhla jsem na povrch mé skříně, kde jsem si sundala jednu z mých několika knih. Byla to kniha "Vzpomínky na něj", od spisovatelky Colleen Hooverové. Nemám nějaký specifický důvod tu knihu číst, jen se chci zabavit takhle v létě. Poslední dobou se mi děje, že z ničeho nic musím dělat věci jinak, než jsem je dělala do teď.

Upřímně bych tuhle knihu taky nečetla zrovna dnes. A to z jednoho důvodu - jdu s mamkou na akci tady u nás ve městě, kde se sejde se svou kamarádkou a já tam jen budu ten tupý člověk, neboli stín.

Ani mi to moc nevadí, jelikož tam jdu taky z nudy. Vlastně já se celé léto nudím. Není možný ani jak moc, protože tohle se mi dělo i minulý rok, jinak jsem každý rok měla plány. Vlastně i minulý rok jsem měla pár plánů - v tom případě jsou jen tyhle prázdniny na nic.

Vyfotila jsem na Snapchat fotku mých nových vlasů. Nefotím to pro lidi, ale jen do své galerie. Já už rok a pár dní beru Snapchat spíš jako můj deník, kde si jen ukládám fotky z každého dne a mám v plánu se na ně podívat až mi bude třicet - pokud si na nějaký Snapchat ještě vzpomenu.

Napadlo mě ještě dnes, že si změním mé světlé vlasy na tmavší. Nebaví mě už si barvit vlasy. Chci nějakou pořádnou změnu.

Ovšem nemůžu udělat zas takovou velkou změnu, jelikož se vídám s jedním klukem, jehož jméno je Andre. Je to přesně rok, co jsme se poprvé viděli a přesně měsíc, co jsme se políbili.

Náš příběh s Andre je celkem dost zajímavý. My se vlastně známe díky jeho bratrovi, se kterým jsem se tři roky tahala. Vlastně to bylo jen dvakrát v roce - stávalo se to tak, že mi jen tak z ničeho nic napsal a my se sešli.

Měla jsem dost růžové brýle, ale nakonec jsem to nějak minulý rok v prosinci zastavila a už mu neodepsala. S Andre jsem se potkala u jeho bratra doma a to bylo taky naposled, co jsem jeho bratra viděla.

S Andre jsme se potkali ještě v ten měsíc na jedné známé akci, kde se mi zdálo že se ke mně nějak má. Jenže tam měl svou holku a já kluka, kterého jsem chtěla dostat z drog, ale přitom mě on do nich zatáhl.

Nakonec jsem se vzdálila od takových lidí a začala žít klidný život bez přátel, i když bych občas potřebovala kamarádku, ale bojím se toho že mě zase nějací lidé zradí.

Položila jsem knihu na svou postel a šla jsem směrem k šatníku, kde jsem si vzala červené tílko a černé šortky. Nenapadal mě lepší outfit.

Hned na to jsem vyšla do chodby, abych si upravila vlasy v koupelně. Dlouze jsem se na sebe podívala do zrcadla a hledala chyby na sobě. Tohle dělám pokaždé, co se na sebe podívám do zrcadla. Někdy si připadám jako jediná chyba v hlavní roli u všech lidí.

Po půl hodině jsem seděla vedle mamky na lavičce, která si povídala s kamarádky. Držela jsem v ruce drink, kde byl namíchaný alkohol. Místo jednoho panáku do koly jsem si dala tři.

Doufala jsem hluboce v tom, že když nebudu moc střízlivá, tak si to víc užiju. Jenže jsem se spíš nudila víc a psala Andre, že bych ho ráda viděla.

Sakra, nepiš mu!

Vyhrožovala jsem si v hlavě, protože toho pak budu litovat a to z toho důvodu, že patřím mezi ty lidi, kteří píšou opilé zprávy bez logiky.

Vypla jsem mobil a dala si ho do zadní kapsy. ,,Jdu se projít." Oznámila jsem a s drinkem jsem vyšla směrem mimo akci, která se konala na našem malém náměstí. Šla jsem do takového lesa, který je spíš něco jako park.

Naštěstí tu nikdo nebyl a tak jsem rovnou mířila k lavičce, která byla pár metrů od akce. Vítr mi mezitím profukoval vlasy, což bylo celkem dobře, protože mi bylo po tom alkoholu celkem horko.

Uslyšela jsem hlasy ozývající se z lavičky kam jsem mířila. Pak jsem si všimla pár lidí, kteří tam seděli. Byla to jedna skupinka lidí těch, které jsem opustila abych našla lepší způsob žití. Zrovna oni to nevzali za dobře.

,,Hej!" Zakřičel dívčí hlas ze skupinky, což byla Theresa. Ta, která byla z nich nejnormálnější a taky udělala to samé - že odešla, ale jak vidím teď, tak se znovu vrátila.

Vrátila se zpátky mezi lidi, kteří si berou život trávou a chlastem po kterém vykouří krabičku cigaret.