Hurikán

7 minut do smrti

Temnou místnost osvětlovala jediná žárovka. Chlad a ticho. To pro Weskra, svázaného na židli, bylo v celku ubyjící. Aspoň ho to přinutilo přemýšlet. Moc dobře si pamatoval jak se tu objevil. Už nějakou dobu střádal plány jak se odtud dostat.

Se zavrzáním dveří vešel do místnosti deathslinger. Vlastním jménem Caleb Quinn.

Jeho kroky byli až moc jisté. Celý si byl tak nějak jistý. Až moc jistý. Weskra to samozřejmě neznervornilo. Vypočítavě si Calleba prohlížel.

Caleb se zastavil asi metr od něho. Místnost se ponořila do ještě tíživějšího ticha. Ani jeden z nich nechtěl promluvit. Tichá výměna názorů po tak dlouhé době byla zajimavá. Ty jejich pohledy. Hlavně Weskr jak se teď začal dívat s vážným úšměvem ve tváři. Jde to se vůbec tak tvářit? On to očividně zvládl.

Caleb si ho celou dobu prohlížel, než se rozhodl sáhnout na Weskrovu ránu na krku. ,,Je zajimavé, že i přesto všechno tě ta má puška mohla zabít. Stačilo by pár cenťáků vedle." Jeho hlas byl chraplavý. Vlastně.... vždycky měl chraplavější hlas.

Weskr se mu letmo podíval do očí. ,,Připadá mi že ty si bez té tvé krásky ztracený. Kdyby si jí neměl tak tu teď nejsem jáa ty prozměnu by si nebyl mezi živímy."

Caleb se z jeho rčení rozesmál. "Tak to učitě.*
Po vyslovení věty se přestal smát, ale úsměv z jeho rtů nezmizel. "Ty s těmi svými 'schopnostmi' by si byl taky dobrá troska."

Weskrovy oči poteměli. ,,U tebe je problém že ty si býval a stále jsi troska.", jeho hlas se stišil tak aby ho Caleb stále slišel, ,,Mnohem větší troska."

Caleb mu pevně stiskl hrdlo. ,,Ty jeden zasranej..."

Bez přístupu vzduchu si Albertdokonce myslel že tu i omdlí, ale Caleb jeho hrdlo stejně pustil.

Lano, čím byly Weskrovy ruce zavázany, začal povolovat. Očividně nebylo dosti utáhlé aby vydrželo ještě delší dobu. Sám to cítil, ale dál seděl. Chtěl využít moment překvapení. Byl však na to čas. Prozatím.

,,Že ti to stálo za to mě tu dotáhnout a svázat.", Weskr lehce naklonil hlavu na stranu a propaloval Caleba pohledem, ,,Fakt jsi prasák."

Vzteky bez sebe na něho Caleb zavrčel, ,,Už drž tu tvoji vymáchanou hubu Alberte!"

,,Myslím, že ne."

Caleb už to nevydržel a vpálil mu jednu do Weskrovi dokonalé tváře. Weskr toho využil vyvlékl ruce z lana a vrhl se po něm. Div se Caleb nezesipal k zemi. ,,No jo... jde vidět jaký jsi už i stařec, že se hned zesipeš."

Bylo vidět že to Caleba rozhodilo a zároveň nabrousilo ještě více. ,,Ty si taky dobrý staroch!"

Albert se jen usmál. ,,Oproti tobě fakt ne. Já jsem ještě stále v kondici, 'milý bratře'. Navíc... mezi námi nikdy nic nebylo, tak nemělo cenu si něco v té tvé vymatlané makovici nalhávat o tom, že mezi námi něco být opravdu mohlo.", dřepl si s křupnutím v obou kolenech, ,,Myslím, že už bychom toto celou šaškárnu mohli ukončit." Stoupl si tak rychle až se mu lehce zamotala hlava.

Calleb to poznal a vykouzlilo mu to úsměv na tváři. "A pak že já jsem tu staroch."

Weskr si ho prohlédl. Chtěl to ukončit co nejrychleji. Podrážka jeho boty tvrdě dopadla na Callebovu hlavu. Najednou se rozhostilo hrobové ticho.

Weskr se ho letmo prohlédl. Protočil očima a odešel. Prostě a jen odešel. Nechal Calleba za sebou. Nechal veškerou minulost s ním spojenou, za sebou.