V mém životě mám pocit, že už příliš dlouho sám. Odpočítávám čas v nekonečné temnotě a tichu, které bolí. Samota mě obklopovala ze všech stran a ten náhlý záblesk oslnivého světla byl příliš krátký a křehký. Tiše jsem si lehl a rozhlédl se kolem sebe v tom temném, malém, uzavřeném prostoru. Nebylo tam světlo, nebyla tam barva, nebyl tam žádný východ. Jen já... a bolest, která se nedala vyslovit. Dokázal jsem jen beze zvuku plakat a křičet dovnitř sebe.
Pevně jsem sevřel to poslední oslnivé světlo, jako bych se bál, že mi znovu zmizí mezi prsty. A tehdy se rysy toho muže začaly vyjasňovat — tvář, kterou jsem znal, a přesto jsem se jí bál dotknout. Byl to on. Ten, kvůli kterému jsem se ještě nevzdal.
Poslední cesta mého života začala až děsivě prostě. Udělal jsem krok směrem k té zářící, tiché bytosti, daleko od domova, vyzařující světlo, které mě bolelo víc než temnota. Nešel jsem proto, že bych měl sílu — šel jsem proto, že bez něj by žádná nezbyla. Jen abych se dotkl místa, které se mělo brzy rozplynout, v roztrhaném světle vzpomínek...
Tam jsem spatřil naději. Malou, křehkou, sotva dýchající. A přesto jsem ten kousek krásy nazval „nadějí". Byla to naděje stát na stejné straně jako on — jako něco tak nádherného a krutého zároveň, jako je život sám. A i kdyby mé oči už nikdy nedokázaly vidět, budu si ho pamatovat. Navždy.
Danaiyanat Koprannaphakun
YOU ARE READING
Last Twilight BL
RomanceSoumrak přichází tiše. Nenápadně. A přesto dokáže změnit všechno. Když se jejich cesty protnou, ani jeden z nich netuší, že právě začíná příběh, který je naučí dívat se jinak - na svět, na druhé i sami na sebe. Jeden ztrácí světlo. Druhý se učí vidě...
