Střípky moci

1.

Erysej se dívala z okna a sledovala les v dáli. Připadala si jako liška zahnaná do nory, kde musela čekat dokud se lovečtí psi nepřeženou kolem a ztratí stopu. Realita byla ovšem taková, že zdejší psi nepotřebovali svůj čich, aby našli lišku. Celá Země věděla, kde se Erysej schovává, a jí se z toho stahovalo hrdlo. Každý po ní chtěl odpověď, bohužel pro ni ale pokaždé jinou.

Čtyři království, Severní, Jižní, Západní a Východní byla po ochrannou Dračích Jezdců. Těch bylo patnáct, sídlili v rozsáhlém lese na kraji Země, nalevo od hranic Severního království. Těmto patnácti pak veleli tři Dračí Jezdci, kteří zemi drželi pod svou pevnou rukou už skoro přes jedno staletí. Erysej, která byla tou nejlepší a nejmocnější ženou, která ovládala magii, Edrin, nejsilnější bojovník a mistr strategie a v neposlední řadě Wyxen, který Jezdce zastupoval na všech dvorech a jednáních.

"Čekáš, že na tebe z těch stromů přiletí odpověď?" Zeptal se Edrin, který neslyšně vešel do místnosti. Byl to pokoj s mnoha policemi plných knih, které se nedaly sehnat jinde než právě na tomto místě. Po pokoji byla rozestavěná spousta květináčů v kterých rostly vzácné rostliny a uprostřed toho všeho se tyčil stůl se třemi židlemi. Celá místnost byla potemnělá, osvětlená pouze svíčkou na stole. Stěna naproti dveřím pak byla jedno velké okno, které bylo ale z většiny zatažené, což byl hlavní důvod toho všudypřítomného šera.
Uprostřed okna, ve škvíře mezi dvěma závěsy, stála ženská postava. Nebyla moc vysoká, ale ani nijak malá. Mohla mít něco kolem sto šedesáti sedmi centimetrů a většina její postavy nebyla vidět přes dlouhé, skoro až bílé, lehce vlnité vlasy. V těch se občas zaleskly zapletené šperky, které o sebe občas cinkly, když se majitelka kadeří prudce pohnula. Jako třeba právě teď.

"Doufám v to," pousmála se, když se dívala na muže naproti sobě. Edrin byl vysoký muž na jehož těle snad nebylo místo, kde by se mu nerýsovaly svaly. Erysej se na něj však nikdy nedívala jinak než jako na dobrého přítele a kolegu. "Nemusíš se dívat na les, aby ti do náruče spadla odpověď, můžu ti ji říct sám," pronesl v žertovném tónu, ale oba věděli, že situace má od dobrého vtipu daleko.
"Já znám tvou odpověď, Edrine, nikdy jsi ji příliš neutajoval," uchechtla se Erys. Edrin několika ladnými kroky překonal vzdálenost mezi nimi a chytil ji za ramena. "Protože je to jediná správná odpověď! Copak tobě nepřijde jako naprostá hloupost svěřit draky a jejich magii nějakým blbečkům v královstvích? Vždyť i naše řady jsou desítky let stále neměnné a ty bys teď chtěla někoho přibírat ještě někde úplně mimo náš dohled?!" Řekl a díval se své důvěrné přítelkyni přímo do očí.

"Přijde, ale tohle odpovídáme už minimálně třicet let a tahle odpověď přestává stačit. Konflikty jsou v téhle Zemi víceméně na denním pořádku a nám se to začíná vymykat z rukou. Přece musíš uznat, že takhle to dál nepůjde. Ale nemysli si, že se mi líbí představa posílat vejce za hranice tohoto lesa. To nikdy nedopustím," dodala se stejnou naléhavostí v hlase, jakou měl předtím Edrin.

"Tak to v tom případě netuším, co chceš dělat. Nechceš vychovat nové Jezdce pro jednotlivá Království, ale zároveň to nechceš nechat tak, jak to je?" Pronesl muž a zvedl v otázce obočí. "Možná bychom se mohli střídat v pobytu...-""-jo? A k čemu to bude? Stále budeme nestranní a to je právě ten problém, Erysej, oni chtějí vlastní válečné letky. Co budou jednat na základě rozkazů!" Skočil jí Edrin do řeči. "No... to co chtějí se dozvíme velmi brzy, když nám sem jede na dovolenou jejich velvyslanec," odtušila Erys.
Východní království, které se stále nacházelo na neutrální půdě, mělo poslat do posvátného lesa Dračích Jezdců někoho, kdo bude jednat ohledně nových skutečností v rámci Jezdců. A nikdo to neřekl nahlas, ale všichni dobře věděli, že tohle byl moment, kdy se Východ rozhodne na které straně stojí. Buď se přidá na stranu Jezdců, nebo bude bojovat spolu s ostatními královstvími o své vlastní. A pak by přišla nevyhnutelná bitva o zdroje a moc. Ostatně tak, jak to bylo vždy.