Zakázaná, ale naše
Kdysi jsme byli celý svět,
smích a sny v jedný chvíli,
pak se to zlomilo, přišel pád,
a my se potichu ztratili.
Učila jsem se znovu dýchat,
když jsi byl pryč, jen stín,
každej den byl o přežití,
každej krok bez tebe byl splín.
Jsme zakázaná, ale naše,
láska, co nezmizí.
I když nám říkaj „ne",
srdce to jinak necítí.
Jsme zakázaná, ale naše,
oheň, co nejde skrýt,
když ses mi vrátil zpátky,
začala jsem znovu žít.
Po měsících ticha ses ozval,
tvůj hlas mi vrátil dech,
voláme si dlouho do noci,
a bolest se mění v smích a směr.
Viděl jsi mě zase spát,
jak kdysi, beze slov,
a já v tom tichu pochopila,
že láska neumí odejít jen tak, bez stop.
Jsme zakázaná, ale naše,
i když svět stojí proti nám,
ta jiskra hoří čím dál víc,
a já vím, že tě pořád znám.
Jsme zakázaná, ale naše,
pravda v nás dál zní,
bez tebe šťastná nejsem,
a s tebou všechno smysl má, to vím.
Možná nás chrání před pádem,
možná se bojí, že spadnem zas,
ale když mě držíš aspoň hlasem,
vím, že tohle není jen klam.
Jsme zakázaná, ale naše,
ať si říká kdo chce co chce,
když se ke mně vrátíš ty,
vrátí se mi klid i štěstí v srdce.
