2)

104 11 5
                                        

,,Lissie! Prosím neutikej mi!!"
Taky jsem výběhla z domu a narazila do Olivera , který v ruce nesl housenky a lupu. Chtěla jsem mu říct ať to nebere do domu.. Rozmnoží se to tam.Ale běžela jsem dále. Neštěstí byla Lissie na konci ulice a tam se zastavila ..
Plakala a koukala na další ulici . ale pod kopcem. My jsme totiž na kopci.
,,podívej!"
Pověděla mi uplakanym hlasem..
Po ulici pod kopcem (název ulice,; Zussizanie) Lidé opouštěly domi s taškami . Batohy a dětmi. Dospělý bez děti nebo starší lidé zůstaly zamčeni doma...
Ne válka nemůže začít ..
,,Pojď Lissie. Udělám ti něco k jídlu a prečtu ti pohádku"
,,Ne Bernadette! Dnes ti řeknu příběh já!"
Usmála jsem se . to zní jako dobrý nápad ..
,,Tak jo !"
Poslala jsem Lissie domů napřed. Šla jsem koupit něco k té večeři ..
Seběhla jsem z kopce a v ulici zahla za roh. Už tu moc lidí nebylo, anebo byly doma.. Polila mě vlna strachu.V další ulici byl ten obchod. Došla jsem a

"Obchod je zastaven"
Ne!! To se všichni ty lidi bojí války? Bude všude! Ne jen tady!
Zase jsem běžela a za rohem..
,,Buch!!!!!,,
Narazila jsem do .. Nejkrásnějšího chlapce pod kopcem..
,,Moc se omlouvám . Krasko. "
,,T..to nic"
,,jak se jmenujete? "
,,Bernadette a vy pane?"
,,nejsem pan! Jsem Sebastian."
,,Och.. A kam jdete Sebastiane?"
,,Paní zvědavá ?? Jdu do obchodu! Zásoby ."
,,Nejsem paní.. A .. Ty zásoby asi nesezenete .. Ne v tomhle městě"
,,Jak to, Bernadette?"
,,Zavřeli obchod! "
,,Ach.. Mohu tě tedy doprovodit domů?"
,,J.o"
Já o to aby mě doprovodil nestála ..ale řekla jsem Jo.
Do kopce jsme šli vedle sebe. Hrozně blýzko♥
,,Myslíš si že bude válka?"
Zeptal se.
,,Já popravdě ani nevím .."
Už byl sticha. Trvalo mi to srdce . Bude muset jít do války ?? Zabijou ho tam??
Líbil se mi. A to bylo to hlavni. Znám ho ale z vydění.
Má krásné černé vlasy , hnědé oči a plné rty.
,,A kde bydlíš Sebo?"
,,Na kopci.. Chci se ti přiznat."
Chytl mě za ruku ale já neucukla.
,,Často jsem tě pozoroval v zahradě. Jsi nádherná ! Vždy si tam zpíváš a tancuješ u zalejvání kytek.. "
Neměla jsem slov ..
,,vážně? "
,,Ano. "
Zastavily jsme se na silnici a on ukázal na dům naproti našemu .
,,tam bydlím "
,,zvláštní .. Nikdy jsem si tě tu nevšimla."
Měl trochu posmutnělí výraz . Bylo mi ho líto! Já se do něj za 5 minut zamilovala ..
,,Ahoj Bernadette ! Tak zítra "
Pošeptal mi a vešel do dveří naproti...

Děkuji za nějaké shlédnutí a omlouvam se za chyby :)
Pokud to někdo čte, napište koment, co by se mohlo stát další den.-
:)

Rok -> 1939Where stories live. Discover now