Pekelné dobrodružství

1. část

Jakékoliv podobnosti s reálnými osobnostmi jsou většinou čistě náhodné.

Bylo to obyčejné dopoledne. Seděli jsme ve śkole a umírali nudou, zatímco Wanda, naše učitelka španělštiny se nás snažila něco naučit.

"El hombre es alto," přečetla nápis na tabuli.

"El hombre es alto," zopakovala celá třída a já jsem si opřela hlavu o ruku a podívala se z okna. V dálce jsem uviděla pohybující se červenou tečku. Co to je? zeptala jsem se sama sebe.

Ta tečka se přibližovala a čím blíže byla, tím více jsem rozeznávala obrys nějakého zvláštního kočáru taženého dvěma koňmi. Koňmi, kteří byli z kostí. A z kostí myslím bez kůže a svalů. Hřívu a ocas měli z rudého ohně. Vyjekla jsem a celá třída se na mě ohlédla.

"Chcete se o něco podělit?" zeptala se učitelka španělsky.

"Ten kůň! Venku! Podívejte se!" začala jsem křičet mojí lámanou španělštinou. Všichni se nahrnuli k oknu.

"Jakej kůň? Vždyť tam nic neni!" řekl jeden můj spolužák a všichni se mi začali smát. Podívala jsem se znovu z okna a uviděla jsem znovu koně i kočár. Ten se ale pomalu pohyboval pryč od naší školy a mě zajímalo co je zač.

"Můžu si odskočit? WC?" fakticky musím něco udělat s mojí španělštinou.

"Sí," mávla učitelka rukou. Tajně jsem si vzala mojí tašku, vyběhla jsem ze třídy a vpadla na holčičí záchody. Otevřela jsem okno u umyvadel, stoupla si na koš a protáhla se ven. Nasadila jsem si mojí kšiltovku a proplížila se mezi keři k hlavnímu vchodu. Popadla jsem moje kolo, zaparkované u stojanu a šlapala k vozu.

Zastavil u hřbitova a vystoupil z něj vysoký kluk s rohama a rozcuchanými černými vlasy. Kůži měl růžovou a měl potrhané oblečení. Zaječela jsem z mého úkrytu za kaštanem a překryla si pusu rukama.

Ten kluk se otočil, pokrčil rameny a vykročil vpřed, směrem k nějakému hrobu. Jak se otočil, uviděla jsem jeho obličej. Měl zelené oči a naštvaně se šklebil.

Kopnul do dříve zmíněného hrobu a já naštvaně přivřela oči. Pak se ale stalo něco zvláštního - mramorová deska vzplála a oheň se rozšířil na šířku většího auta. Kluk vyrazil ke kočáru, ale zakopl a ušpinil se od bláta. Začal naštvaně křičet a utírat si bláto z kalhot. Já zamkla kolo ke stromu a tajně vlezla do kočáru.

Kde bude nejlepší schovka? zamyslela jsem se. Můj pohled sklouznul k truhle ležící v rohu. Otevřela jsem jí a uviděla hromadu látky. Perfektní! Zakřenila jsem se, vlezla do truhly a zakryla se látkou.

Chvíli po tom, co jsem truhlu zavřela, uviděla jsem škvírkou znovu toho kluka. Sedl si na sedačku před mojí schovkou a pobídl koně.

"Jeďte do portálu!" zavelel. Potom si vytáhl z pod sedačky knihu a začal si číst. Kočár se rozjel a já se bouchla čelistí o spodek truhly.

Zanedlouho jsem cítila divný pocit jako kdybych plula v oblacích a všechno zaplavila rudá záře. Pocit se znepříjemnil a cítila jsem se, jako kdyby se mě někdo snažil roztrhnout. Ten kluk vypadal jako by mu nic nebylo. Poklidně si četl a někdy se podíval před sebe na koně.

Konečně ten pocit přestal a já si tiše oddychla. Kluk zastavil hvízdnutím koně a já se znovu bouchla do čelisti. Tentokrát jsem se kousla do jazyka a v puse zacítila železnou chuť krve. Vykřikla jsem bolestí. Přikryla jsem si pusu rukama, ale bylo pozdě. Onen kluk už otevřel víko truhly.

"Ahoj," pozdravila jsem klidně. Vylezla jsem z truhly a uviděla okolo sebe zvláštní prostředí. Všechno bylo fialové, jinak to vypadalo jako normální les. Odplivla jsem si na fialovou trávu. Zůstal na ní červený flek od mojí krve.

...

Ahoj! Tohle je můj první Wattpad příběh, vzniknul inspirací seriálem Star proti silám zla, proto když Vám bude něco připadat podobné, je to kvůli tomu.