Nad bílou rakví lilie roste.
Možná působí jako kvítí prosté.
Pro mne však znamená celý svět,
jenž temnou bouří, rozplynul se téměř hned.
Za smíchem duše tiše pláče,
tak tiše, že ji neslyšíš.
Srdce dělá co mu život káže
a doufá že ho ucítíš.
K ránu lilie k nebi vzhlíží,
večer kouká v pevnou zem.
Moje srdce k tobě míří,
a doufá že máš krásný dlouhý sen.
Já přál bych si, abys cítila vůni jara,
paprsky slunce na tvou tvář.
Jenže ve tvé kostce temné,
už tuhle krásu nepoznáš.
Počkej na mě v jiném světě,
kde krása tvá zase ožije.
Kde tvá duše tiše pěje
a láhev smutku rozlije.
Až se slunce vyjasní
i ve tvém světě v podsvětí,
já budu stát zas vedle tebe,
a naše duše odletí...
.....Společně a navěky.
Mám tě rád🕊️
