Drarry (Ve stínu rudých růží)

Ve stínu růží 5

Draco Malfoy se ještě v noci vrátil na svojí kolej a v ložnici sebou plácnul do postele. Ani se nenamáhal oblékat. Teď už si to mohl přiznat. Z toho, co se před chvílí stalo, byl velice rozrušený. Ačkoliv... Určitě ne tolik jako Potter. Draca podobné šílené nápady pronásledovaly už dříve. Řekl si, že když už jsou v sedmém ročníku a válka je na spadnutí a Pán zla ho pořád nespouští z dohledu, musí si alespoň nějak užít. A jako princ Zmijozelu přece musí být originální. No dobře... Počkat co jsi to do háje udělal Draco. Ano, Pansy mi neskutečně leze na nervy. Ano, chci si užít a udělat něco na co ostatní nezapomenou, obzvlášť Potter. Ale co jsem to ksakru udělal? 
Draco se musel hodně snažit, aby potlačil výraz neskonalého zoufalství, který se mu dral na tvář. Goyle na vedlejší posteli chrápal, asi tak stejně hlasitě jako čtyřicet motorových pil. Draco raději zapudil všechny svoje myšlenky, vytáhl hůlku a začaroval svojí posteli proti zvukům z okolí. Tahle formulka mu v poslední době přišla zatraceně vhod, jinak by se v téhle zatrolené ložnici ani nevyspal. Draco po chvíli upadl do neklidného spánku. Přestával se orientovat sám v sobě.

                                                                                    . . . . .

Zatímco Harry spal na ošetřovně, Ron s Hermionou museli absolvovat všechny hodiny, jimž se on takto vyhnul. Ron si v jednu chvíli dokonce Hermioně šeptem postěžoval, že Harry se má. "Ať už je kdekoliv, rozhodně na tom není tak špatně jako my. Aspoň nemusí poslouchat Binnsovy kecy." Hermiona po Ronovi jen loupla nasupeným pohledem a pokračovala v zapisování poznámek na pergamen. Aspekty skřetí společnosti ve středověku se koneckonců rozhodně objeví u zkoušek OVCE.
V hloubi duše si ovšem o Harryho dělali starosti oba a tak když se na své poslední dnešní hodině od profesora Kratiknota dozvěděli, že leží na ošetřovně, popadli hned po skončení výuky svoje učebnice a brašny a zamířili za Harrym. Madam Pomfreyová jim sdělila, že pořád ještě spí, ale mohou zde na něj počkat. Účinek lektvaru by měl za pár minut vyprchat a potom Harryho propustí s nimi zpět na kolej. Na jejich otázky co se stalo jim odpověděla velice stroze. Obvykle tak činila z diskrétnosti, tentokrát však také proto, že sama příliš nevěděla. Po deseti minutách čekání madam Pomfreyová ohlásila, že je Harry vzhůru. Hermiona se ihned přiřítila k Harryho lůžku. Ten se již drápal ven z pokrývek. A Hermioně připadal docela v pořádku... Ačkoliv to samozřejmě nemohla posoudit. "Ahoj Harry. Už jsi v pohodě?" promluvila na něj nesměle. Ron se k jejímu pozdravu připojil. "V rámci možností." zahučel Harry. Neměl však nejmenší chuť jim nic vykládat. Minimálně ne teď. Za chmurného ticha a doprovodu svých dvou přátel se vrátil na kolej. Tam sebou mrsknul do jednoho z ošoupaných červených křesel a zahleděl se do hřejivých plamenů krbu. Pořád se nebyl schopný z toho vzpamatovat. Ron, kterého ihned zaměstnala hromada domácích úkolů včetně dvoustránkové eseje do Proměňování, se Harrymu nadále nemohl příliš věnovat. Zato Hermiona se starostlivě posadila na pohovku vedle něj a nespouštěla z Harryho zrak. Po chvíli trapného ticha se konečně odhodlala promluvit. "Harry... Řekneš nám co se vůbec stalo? Madam Pomfreyová nám řekla, že jsi prý utrpěl nějaký šok." "Jo šok, to teda jo... Pěknej šok..." zamumlal Harry. Potom se s nepřítomným pohledem zvednul a bez slova rozloučení zamířil do ložnic, kde se odebral k dalšímu neklidnému spánku. Ron zvedl hlavu od učebnice, zadíval se za odcházejícím kamarádem a následně si s Hermionou vyměnil pohled plný obav.