Stíny zpětného plamene

Prolog

Kolem mě šla cítit jen smrt a strach z ní. Musela jsem zakročit. Jako Ohnivý štít mého království bylo na mně tuto válku vyhrát. Kam jsem se rozhlédla, uviděla jsem těla svých kamarádů, bojovníků, které jsem osobně vycvičila pro tento den. Výcvik ovšem zřejmě nestačil na to, aby z mé armády zbyla alespoň půlka. Ne, kolem mě se na nohou držela sotva třetina mé armády. Mých Stínů.

„Generálko." Otočila jsem se za tichou prosbou. S vykulenýma očima na mě zíral jeden ze stále žijících Stínů. „Ukonči to." Prosil mě. Doslova mi očima říkal, abych ukončila jeho trápení a vysvobodila nejen ho, ale všechny zbývající kolem mě. Pomalu jsem zavrtěla hlavou. Nemohla jsem z něj spustit oči. Stál vzpřímeně, i když ho to stálo veškeré jeho úsilí. I takto těsně před smrtí stále dokázal stát jako Stín - jako vycvičená zbraň určena pro zabíjení našich nepřátel. „Prosím."

Sykavě jsem se nadechla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Kde nastala chyba? Jak je možné, že nás zahnali takto do kouta? Naposledy jsem se podívala Stínu do očí a přikývla. Usmál se a zvedl hlavu k obloze. Po jeho tvářích se začaly kutálet slzy, které nedokázal zastavit. Ani to neměl v plánu. Byl šťastný, jeho úsměv nebyl nic víc než upřímný dík za to, že jsem mu splnila jsem poslední přání.

Po celém těle se mi rozlilo horko, které jsem naposledy cítila jako malá holčička. Po celý můj život mi byl tento pocit odepřen a já věřila, že je to tak správně. Dnešek byl ale výjimkou. Mohla jsem své síle nechat dělat si co chtěla. Přímo to po mně vyžadovala, nedokázala bych ji zastavit, ani kdybych chtěla. Zmocnila se mě a já ji to dovolila. Po těle se mi začaly objevovat plameny. Mé zlaté plameny. Moje skryté já.

„Ukonči to. Osvoboď je." Šeptla jsem. Síla mi odpověděla pohlazením po tváři, rukou a nohou. Celé bitevní pole rozzářila síla mých plamenů, která pod svou náruč brala všechno živé. Nedokázala rozpoznat, kdo je přítel a kdo ne. A já ji nechala, aby ukončila život všech, kdo se této bitvy účastnil.

I když to znamenalo, obětovat životy Stínů. Vlastních bojovníků, kteří bojovali za naše království, za mír a za svobodu.

Když se záře rozestoupila a bitevní pole bylo opět temné, věděla jsem, že toto rozhodnutí změní můj život od základů. I přesto, že jsem tuto bitvu vyhrála, tu další prohraju.

Nemám šanci.