Nucené manželství

šikana

Četla jsem potichu knihu schovaná pod peřinou s baterkou.Ta kniha mě tak strašně zaujala že jsem neměla pojem o čase a četla jsem až do půlnoci. Je to smutná kniha ale zároveň je v té knize plno naděje a špetka laskavosti. A to bylo strašně potřeba za druhé světové války. My bereme laskavost a respekt jako samozřejmost ale v té době to byla vzácnost. Děvčátko a Nacista tak se ta kniha jmenuje a asi si myslíte že to je nuda ale není je to moje oblíbená kniha, která mě mnohokrát rozbrečela.„Né! Nech mě! Nech mě! Prosím pusť mě! Né!" S křikem jsem se probudila. Zdál se mi strašný sen a i když jsem teď byla vzhůru pořád jsem měla pocit jako kdyby mi mělo srdce vyskočit z hrudníku. Uklidnit mě přišel můj kocour Hans pojmenovaný po hrdinovy z knihy mé oblíbené knihy. Lehl si ke mně a začal vrnět. Já jsem se začala pomalu uklidňovat a nakonec jsem znovu usnula. Probudilo mě ranní světlo, které vnikalo do mého pokoje škvírou v zácleně. Byl krásný jarní den a ze všeho nejlepší bylo že je neděle poslední den před školou a tak jsem si ho chtěla maximálně užít. Protáhla jsem se a vylezla z postele. Oblékla jsem se a sešla dolů, abych si udělala čaj a snídani. Normálně si snídani nedělám ale o víkendu když mám čas a nemusím pospíchat do školy si to dopřeju. Zapla jsem si televizi a sedla si na náš velký krásný šedý gauč a dívala se na Star Wars. Bylo to už dávno co jsem ho viděla a tak jsem si ho chtěla připomenout. Ještě než stíhačky zaútočili na hvězdu smrti jsem dopila čaj a bohužel jsem musela jít nahoru. Samozřejmě že ne kvůli učení. Měla jsem nahoře rozdělanou malbu draka a chtěla jsem jí dokončit. Ani ne za dvě hodiny už byl červený a Celí den jsem jako každý víkend hleděla do mobilu nebo na televizi a dívala se na filmy z druhé světové války. Večer jsem si umyla zuby, vykoupala jsem se, připravila jsem si do školy, a ještě si rychle přečetla chemii, protože jsem si uvědomila v deset hodin večer, že píšeme z halogenderivátů. Usnula jsem asi v jedenáct večer.

Další ráno, ale tohle už není tak super jako to nedělní. První, co slyším tak je budík. Zoufale se ho snažím vypnout, ale jak mám zalepený oči, od ospalků tak se mi to nedaří. Když se mi to konečně povede, zvedám se z postele a asi pět minut čučím do zdi jako bych byla zhypnotizovaná. Konečně jsem se vzpamatovala ale nastává další problém, co si vezmu na sebe. Hrabu se ve skříni, v které mám hrozný bordel a snažím se najít oblečení a ponožky do páru. Nakonec jsem si vzala černé džíny, černý tričko s německým nápisem běžte všichni do prdele a kostkovanou černou košili. Našla jsem i ponožky obyčejně černý. Šla jsem dolů a měla jsem štěstí, že nesnídám, protože jsem nestíhala. Rychle jsem si zabalila svačinu a pití ale aby toho nebylo málo tak jsem ještě lítala po baráku a hledala peněženku. Po dlouhém hledání jsem se rozhodla, že na to radši kašlu a ukradla jsem bratrovi peníze z kasičky. Běžela jsem k botníku obula si boty a šla jsem na autobus, když jsem se podívala na hodinky tak jsem začala sprintovat a naštěstí jsem to stihla jenom mě seřval řidič za to, že na mě klidně nemusel čekat a že jsem ho v tom spěchu nepozdravila. Kdyby věděl, co se mi dnes všechno stalo tak by držel hubu. Musela jsem celou cestu stát, protože nikde nebylo místo. Autobus byl nacpaný k prasknutí. Po dlouhém týrání mých nohou vystoupím z autobusu. Mám štěstí, že zastávka je před školou. Jdu do školy a najednou vidím, že před šatnami stojí Markéta a Aneta, které nejspíš čekají na Terezu. Okamžitě si mě všimnou a rozhodnou se mě trochu potrápit. Přijdou ke mně a nenápadně mě zatáhnou do uličky. „Tak co snad sis nemyslela že tu rebelii minulí pátek zapomeneme ty kryso kvůli tobě jsme dostali z té matiky pětku.“ Snažím se řvát, ale rukou mi zakryjí pusu a Markéta mě začne bouchat do břicha a Aneta ta se jenom směje. Po nějaké době bouchání a nadávání mě pustí a vyhrožují mi, že jestli to řeknu tak to bude to poslední. S bolavým břichem dojdu do školy a otevřu skříňku. Podívám se do leva a vidím, jak Markéta přejíždí prstem po krku. Hned co vejdu do třídy odložím si tašku a jdu na záchod si vzít kapesník a zastavit tečící krev z nosu a omýt si obličej. Když se vracím do třídy jedna učitelka se mě zeptá, co se stalo, že mi z nosu teče krev a já jí odpovím že to nic není, že se mi spustila jen tak. Tomu ale učitelka nevěří, když vidí, že mám ještě nad okem nějakou ránu a že se držím za břicho, které mě ještě pořád dost bolí. Vezme mě do ředitelny a tam se mě ptají, co se stalo a jestli mi někdo neubližuje z toho se snažím vyvlíknout. Protože vím, že by mě Markéta, Aneta a Tereza asi zabili. Nakonec mě ale pustí a já jdu do třídy. Nejspíš si teď myslíte, že deváťáka by neměli šikanovat, ale já nejsem moc silná a ani vysoká. Když už jsme u toho popisu tak já mám krátký hnědý vlasy a jsem docela dost hubená ale to nejhlavnější je, že se jmenuju Viktorie. Myslíte si, že to nejhorší máme za sebou tak to ještě nevíte, že Markéta sedí vedle mě a Tereza s Anetou sedí naproti. Musím jim dávat opsat úkoly a písemky jinak mě zmlátí což se dnes stalo. Ve třídě máme samí idioty a arogantní blbečky. Sedím v druhé lavici u dveří. Jediný, co slyším jsou ty tři, jak se mi smějou nebo si povídají o klucích. První hodina je Matika a na tu máme pana učitele Hendrycha. Zkuste si vybavit první věc, když se řekne tohle jméno. Učitel Hendrych je ale hrozně vtipný a vymýšlí ty nejlepší hlášky. Protože jsem si nestihla připravit, tak ještě rychle vyndávám svůj sešit na matiku, i když to není sešit je to spíše salát. Když se podívám nahoru tak mi spadne brada až na zem, protože se dovídám, že píšeme písemku. V tu chvíli se podívám na Markétu a ta mě zabíjí pohledem, ale já už nechci, aby mě někdo šikanoval a obzvlášť ne oni takoví neandrtálci. Matiku jsem jim opět opsat nedala a hodlala jsem se tomu postavit, ale dopadlo to mnohem hůř, než jsem čekala. Když jsem šla po hodině na záchod uslyšela jsem z kabinky jak se Markéta a Tereza domlouvají, jak to udělají. Zatím jsem nevěděla, co ale to jsem měla velmi rychle poznat, když rozráželi jednu kabinku za druhou a já jsem poznala že mě chtějí zbít. Když rozrazili mojí, kabinku začali se smát byla jsem schoulená do klubíčka. Přišli ke mně a Markéta řekla: „Jen počkej mi si to s tebou vyřídíme." Moje jediné štěstí bylo že zazvonilo na hodinu, takže se nic nestalo. O chemii, když jsme psali z halogenderivátů tak jsem už radši neprotestovala a dala jsem jim to opsat, ale věděla jsem, že mi tu matiku jen tak neodpustí. Po škole jsem jako gepard sprintovala k šatně a nazula si boty rychlostí světla vylítla jsem z šatny a tam jsem viděla moje dva nejlepší kamarády Naty a Sebu. Hned jsem je objala. To, co se dnes ve škole a před školou stalo jsem jim samozřejmě neřekla a šla jsem s nimi na autobus. „Tak co jak ses dnes měla?" řekla Naty. Dobře. Dneska jsem psala z matiky a chemie." Řekla jsem a usmála jsem se. Seba se mě zeptal: „No a nebolí tě břicho no víš, že se za něj pořád držíš." „Ne nebolí." Zakřičela jsem, když jsem běžela k autobusu. Snažila jsem se běžet normálně ale značně jsem pokulhávala, jak mě bolelo to břicho. Seba a Naty se na sebe zmateně koukli. Doma jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si hned lehla do postele. Ještě, že jdu za dva měsíce pryč říkala jsem si. Na střední mě snad šikanovat nebudou. Jedině že by mě Markéta pronásledovala ale to se doufám nestane.

Ráno jsem vstávala zase úplně otrávená, a to nezlepšila ani situace, když na mě začala máma křičet, že jsem včera večer nechala na gauči bordel a všechno mi to vyjmenovala drobky, skleničku a misku s popkornem. Já jsem ji ignorovala a na všechno jsem ji kývla. Potom co dokončila svůj proslov o tom, že mě nikdo nebude chtít tak jsem si šla obout boty a tentokrát jsem peněženku měla. Cesta autobusem byla vlastně stejná jako včera, ale aspoň jsem si mohla sednout. Před školou nebyla ani Tereza a ani Aneta. Byla tam jenom Markéta a já poznala, že čeká na mě. Hned jsem se obrátila a šla směrem pryč ale bylo už pozdě znovu mě vzala a někam mě zatáhla. „Kam si myslíš že jdeš?" řekla a přitiskla mě ke stěně, přimáčkla mi krk, ale neškrtila mě i tak jsem ani nepískla. Já jsem odpověděla nikam jen jsem si vzpomněla, že na mě někdo čeká. Znělo to směšně řekla jsem to a hlas se mi chvěl. Markéta se zasmála a řekla: „No jasně já na tebe čekám." „Ne vole moje kamarádka ty krávo!" zařvala jsem. Markéta mi stiskla krk a řekla: „Lžeš ty svině a takhle na mě řvát nebudeš ty kryso!" Promiň já jsem na tebe nechtěla křičet a v duchu jsem si řekla ty krávo jen počkej až začnu chodit do fitka. Uhodila mě do břicha a tahala mě za vlasy. Nakonec mě ale stejně pustila, protože za chvíli začínala hodina. Snažila jsem se běžet, ale bolelo mě břicho tak mi to moc nešlo. Ještě jsem se šla opláchnou tentokrát ale slzy, protože mi bylo jasný, že to stejně nestihnu. Dívám se ze dveří, jestli tam není ta učitelka, ale není tak vycházím ze záchodu a naštěstí si mě nikdo nevšimne. Posadím se do lavice těsně před zvoněním a další nudný den ve škole může začít. Po škole se zase přivítám s Naty a Sebou a jdu s nimi na autobus. Když přijedu domu jdu si lehnou nad ničím nepřemýšlím a hned usnu.