Moje milá
Záboškrabací obludo.
Cítím tvé ostré drápy trhat mé maso s frekvencí dvou hertzů,
Ale mých kostí se nikdy nedohrabeš.
Krev ze mě vytéká
Jak šťáva ze zralé broskve,
Ale ty její zdroj nikdy nezastavíš,
I když bych si přála,
Aby kruh tvého mučení
Jednou našel konec.
Hájovně v ruce zůstala klika,
Stromovatění se nezdařilo.
Hydralchon sedí u mých bran,
Brání mi vejít mezi prožitek
A i když volnost mám v bezestropém vědění,
Já nechávám se drtit v kleštích tvých uzlů.
