Hapra

Vesnice Hapra

Děti pobíhají po domě, přebíhají z místnosti do místnosti a přitom vesele hulákají. V obývacím pokoji sedí dědeček s knihou v ruce a svolává ty malé nezbedy. Samozřejmě všichni mají rádi jeho příběhy a tak během pár chvilek všichni před ním sedí na koberci a netrpělivé vyčkávají.

"Co nám budeš vyprávět dneska dědo?" Nevydrží to Jirka.

Usměje se na ně a ukáže jim co sebou dnes přinesl.

"Víte co to je? Kdo z vás ví jak se této knize říká?" Táže se starý pán.

Děti si prohlíží tlustou knihu v jeho rukou. Je celá zašlá a poškrábaná značným používáním, dokonce už ani není čitelný název vylisovaný v tmavé kůži.

"To-to je album" Zajásá Terka nad tím, že si vzpomněla.

Děda je obdaří úsměvem a pochvalou, poté ukazuje nespočet rokama unavených stránek a ještě více fotek, v těžké knize.

"Budu vám vyprávět o historii naší malé vesničky. Za spousty let co tu stojí, se tu toho odehrálo hodně. Tato kniha se předává z generace na generace, aby jsme nikdy nezapomněli na dobré i špatné věci, co se nám stali" Přednáší dětem.

Zaujatý fotkami a ručně kreslenými obrátkami poslušně poslouchají.

"Budeš nám číst z téhle knížky?" Začnou se ptát nadšeně děti.

Jen co jim to potvrdí, všichni se utiší aby děda mohl číst, odkašle si a přelistuje v knize na úplný začátek, kde nic jako fotky nikdo neznal. Na místo nich, jsou stránky plné kreseb a popisků.

"Tak, budu vám vyprávět nejstarší z příběhů naší vesnice, z dob kdy byla stejně stará jako vy. Dělo se nespočet prapodivných věcí v té době a první stařešina moudře rozhodl, zaznamenávat naší historii" Poučuje děti a ukazuje jim tajuplný obsah knihy.

Jen co se publikum nabaží, s knihou v rukou se rozhodne začít vyprávět.

"Když nad tím tak přemýšlím, možná je to na vás moc strašidelné" Přemítá děda s pohledem na kresby.

"Ale dědo, už nejsme malé děti, my se ničeho nebojíme"Společne vesel pokřikují.

Stařec se předkloní a tišeji řekne.

"Tak jste odvážnější než jsem byl já" S úsměvem se opět opře.

"Byl jsem ještě mladý jinoch když mi to můj děda vyprávěl, ale tyto obrázky mi to vybavují jako by to bylo včera. Celou noc jsem nemohl usnout a bál jsem se jít i na záchod. Jste si jistý že jste dost odvážný?" Navazuje atmosféru strašidelným hlasem a gesty.

Ne každý se polekal, ale v některých vidí sám sebe, když byl přesně v této situaci jak oni.

"Všechno to začalo z nenadání jednoho deštivého dne" Řekne a stratí se ve vzpomínkách.

Celá vesnice zrovna pracovala na poli a sklízela zelí. Díky značné péči se úroda vydařila velmi dobře. Děti pobíhají bosky kolem a hrají si s klacíky, zatím co jejich starší sourozenci pomáhají nosit palivové dříví, nebo na poli.

Vesnický stařešina všechny varoval před velkou bouřkou co se blíží. Nikdo nezpochybňuje jeho úsudek, i když je obloha naprosto čistá už několik týdnů a nebyl nevidět ani mráček. Všichni důvěřují jeho znalostem.

Samozřejmě se našli i tací co mají vše na háku a místo uklízení slámy pod přístřešek, odpočívají, nebo jsou někde zašitý s holkama. Naštěstí je jejich rodiče našli a dokopali k práci a tak se vše stihlo připravit na šílenou průtrž, co se přihnala od nikud. Ale na to co přišlo pak, se připravit nešlo.