A Mannequin

1. Část

   "Spolužák"

  Dveře se otevřeli a do třídy vstoupil malí kluk s kudrnatými zrzavými vlasy. Na sobě měl tmavě hnědé kalhoty s kapsami a tmavě hnědé tričko s bílím pruhem od ramene k rameni. Na tváři měl jemný úsměv a vypadal jako by se nebál všech očí ve třídě, které na něj upřeně zírali. Přes jeho nos a na líčkách vedl proužek pih od slunce a jeho oči svítí tmavě zeleně.
  Učitel se na něj podíval od zhora dolů, jakoby si říkal "co to ten kluk pro boha nosí?" Ale nic neřekl. Po chvíli ticha se ve třídě začalo šeptat a všichni si začali povídat o jejich novém spolužákovi. Ten se jen podíval na učitele pohledem "co mám dělat?" A nervózně si myslí že udělal něco špatně. Učitel se rozhodl konečně začít s otázkami a seznámit třídu s jejich novým spolužákem.
  Učitel si stoupl a začal mluvit."Tak třído. Tohle je váš nový spolužák, který tady u nás bude pár let. Můžeš se na nám představit." Řekl a zpátky se posadil na svoje místo. Kluk se nadechl a začal potichu mluvit. "No...jmenuji se...Mike...Mike Jamada...je mi patnáct let..." Vykoktal ze sebe. Podíval se na podlahu a čekal že se mu někdo bude smát i když sám nevěděl proč by měli.
  Učitel si ho znovu prohlédl pohledem od hlavy až k patám a upravil si brýle na nose. "Dobře pane Jamado. Můžete si sednou kde chcete." Prohlásil a podíval se do sešitu s jmény žáků.
  Mike se usadí vedle žáka jménem Jake. Jake se na něj divně podívá a projede ho pohledem od zhora dolů. Potom se zpátky otočí směrem k tabuli a věnuje pozornost učiteli.
  Čas ubýval pomalu pro oba. Když skončila hodina tak si oba vzali věci a naposled se na sebe podívali před tím než se každý vydal svoji vlastní cestou.
  Jake se rozhodl Mike pronásledovat. Vůbec mu nevěřil a byl si jistý že Mike něco ukrývá. Něco velkého a tajemného.
  Kroky šli rychle jako vítr, který se prorážel přes jeho nohy. Jediné co bylo slyšet byl zpěv ptáků, kteří se ukrývali ve stromech.
  Naráz se mu ztratil z dohledu. Všechno okolo stmavlo. Jake se vyděšeně podíval kolem sebe ale nikdo nikde. Jediná věc která před ním právě stála je velký opuštěný dům s rozbitými okny, průchody místo dveří a spoustu chodeb zarostlé trávou.
  Jake polkl a pomalu se snažil odejít s tím že se bude dívat do domu.
  Jake se pořádně zadíval do vchodu. Oči se mu strachy pozastavily na pramenu zrzavých vlasů zachycené na hřebíku, který trčí ze sedřené zdi.
  Jake se pomalu rozešel ke vchodu s tím že je někdo uvnitř zranění nebo uvěznění a nemůže ven.
  Vkročil dovnitř a podíval se po pokojích. Stěny jsou špinavé a omítka je sedřená k cihlovámu základu. Nikdo nikde. Jake si oddechl když nikoho nenašel a zamířil k východu kterým přišel, když v tom se něco pohlo po jeho pravé straně. Pomalu se otočil aby se podíval odkud zvuk vychází. Když se otočil nevěřil co vidí.
  Uprostřed pokoje sedí malí kluk se zrzavými, kudrnatými vlasy zády k Jakovi. Před klukem jsou rozloženy děsivé fotky nezvěstných dětí a v ruce drží deník a sendvič.
  Kluk se otočí a podívá se na vyděšeno Jaka který se nepohnul ani o centimetr.
  "Co tu chceš?" Zeptá se kluk když spolkne jídlo. "Mohl bych se zeptat na to samé" po dlouhé chvíli odpoví Jake. Kluk se zase otočí a mlčky se dívá na fotky. Jake se opatrně přiblíží a podívá se na klukovu práci s fotkami.
  "Ty děti....jsou nezvěstné. Proč máš jejich fotky?! Ty jsi je zabil?!" Jake chytne kluka pod tričkem a přitiskne ho ke zdi. Kluk zvedne ruce ve znak že se vzdává a je nevinný. "Nech mě to vysvětlit, dobře?" Jake se chvíli rozmýšlel ale povolil sevření na klukově tričku a položil ho zpátky na zem. "Poslouchám." Odsekl.
  Kluk se posadil a začal vysvětlovat. "Vím že mi nebudeš věřit ale já jsem ty fotky našel."
"Co myslíš tím že jsi je našel?! Kdo sakra jen tak najde fotky nezvěstných děti?! Dobře, jsou po městě letáky ale nejsou na nich občanky! Počkat, občanky? Proč máš jejich občanské průkazy?!" Jake se znova zděsil. Byl už hodně naštvaný tak klukovi vytrhl sendvič z ruky a zahodil ho.  "Moje peníze...." V očích mu šla vidět bolest. "Hele věř mi, já jsem je opravdu našel, nedělám si srandu, prosím nech mě to vysvětlit." Jake si jen odfrkne a nevěřícně poslouchá dál. "Našel jsem je na figurínách." "A to ti jako mám věřit?! Hele nemám na to čas a ani náladu. Volám policii." Vytáhne mobil. "Ne! Počkej! Prosím!" Kluk na něj vyskočí a vytrhne mu mobil z ruky který spadne do škvíry mezi cihly. "Děláš si prdel?!" Zařve naštvaně Jake a shodí kluka na zem ze svých ramen. "Zahodil jsi mi sendvič....je to fér. Poslouchej! Myslím to vážně! Podívej!" Vezme fotku s figurínou. "Podívej! Ta figurína. Je na ní fotka téhle holky která je nezvěstná už dva týdny. Našel jsem ji na téhle figuríně která měla spálené ruce a obličej. A hele! Tenhle kluk byl určitě utopený protože jsem figurínu našel pod vodou a mynulí týden se našlo tělo utopeného kluka. Chápeš to? Ty figuríny jsou nějak prokleté a nějaký psychopat tohle všechno dělá. Já se ho jen snažím dopadnout, prosím věř mi. Vím že to je těžké ale říkám pravdu!" Jake na něj hledí a neví co říct. Neví jestli mu má věřit nebo ne.
  Ze zavřených dveří rychle vyběhne myš jako by se něčeho lekla. Kluk se zvedne a přijde ke dveřím. Zatáhne se kliku a snaží se otevřít dveře. Dveře povolí a otevřou se do na polo rozbořené místnosti ve které je velký otvor na velkou zahradu plnou spálených figurín. Kluk vstoupí do místnosti a prochází se zahradou k jedné hlavní figuríně která má fotku na obličeji. Je oběšená a ze studny pod ní trčí velká ostrá palice která figurínu protíná v místě kde je srdce.
  Kluk polkne a natáhne se pro fotku. Stoupne si na špičky a jemně uchopí fotku. Malí špendlík spadne do tmavé a hluboké studny a fotka mu zůstane v ruce.
  "Mike." Řekne kluk a otočí se na Jaka. Jake se vyděšeně a nechápavě podívá jako by neslyšel. Mike se na něj podívá vyděšeně jako by nevěřil svým očím. "Ta fotka je....moje" figurína ho chytne za zápěstí a táhne ho de studni. Jake se podívá na celou situaci a běží mu pomoct. Mike má slzy v očích když se dívá na oběšenou figurínu, na které teď jde vidět že je politá benzínem. Jake mikeho odtáhne pryč a v ten moment figurína chytna plamenem z paprsků slunce.
  Jake se rozeběhne pryč, držící mikeho ruku. Vyběhne ze zahrady a rychle ke vchodu. Mike spadne a sedře si koleno. Ale to jaka nezastaví před útěkem. Rychle ho zvedne na nohy a podepře ho.
  Když jsou konečně pryč, Jake se na něj podívá pohledem co? Co to jako bylo? Mike mu ukáže fotku s jeho obličej a jeho jménem napsané na fotce. Jake zalapá po dechu. "Co to znamená?" Zeptá se. "Že jsem další na řadě." "Kolik máš času?! Můžeme se tomu nějak vyhnout?! Nějak to oddálit?!" Jake je celý zděšený ve strachu o mikeho. "Oběti figurín obvykle umírají hned na místě ale z něj si mě odtáhl, takže si myslím že mě smrt nečeká." Prohlásil.

Jak tohle všechno víš? Kde byla první figurína? Jak ses o tom dozvěděl? Proč jsi to nenahlásil na policii? Proč v tom chceš pokračovat? Proč jsi mě do toho musel taky zatáhnout? O co ti jde? Tohle je jenom velká noční můra a já nechci být její součástí.

Moc děkuji za čtení mojí knihy. Jste úžasní lidé a zasloužíte si můj vděk.

Jakub Myslivec
  
Lucka Křížová

Tomáš Odvarka

Lukáš Radouch