Nara Flare: Bledě modrá záře [2. díl]

IX. Fanoušek (2/3)

„Knihovna?" Před Narou se náhle rozprostřela velká, sněhově bílá budova. Podél střechy, vedle dlouhého, meděně zbarveného okapu se táhlo stříbrné zábradlí, vyplněné pravidelnými zakroucenými ornamenty připomínající motýlí křídla.

Na neprůhledných oknech, se skládala mozaika, jenž vyprávěla příběh. Tentokrát na každém jednotlivém z nich se třpytila bytost odlišná od té předchozí. Draci, stvůry, rytíři a vojáci a dole v rohu se několik oken spojovalo v jediný objekt. Dračího titána. Nara hned poznala, že okna knihovny vypráví příběh o poražení posledních titánů a zbloudilých draků - zrádců a oslavuje konec zotročení všech bytostí Altaerie. Alespoň na nějaký čas.

„Ale proč ne," zabrumlala si pro sebe. „Už je to dlouho, co jsem přečetla nějakou tu knihu."

Radostně vyhopsala pár desítek širokých mramorových schodů a vešla dovnitř.

Do nosu ji uhodila známá vůně starých knih. Zhluboka se nadechla a nechala tělo naplnit euforií a dopaminem, jako by pila božský nektar.

Když skutečně otevřela oči, stála tam s otevřenou pusou. V akademii měli velmi slušnou sbírku knih, kterou jim mohl závidět kde kdo. Ale s porovnáním s touto knihovnou, to bylo jako porovnávat myš se slonem. A to byla teprve ve vstupní hale!

Pak ji to trklo. Vždyť je vlastně v Kaleidonu, město s druhou největší knihovnou v celé Altaerii. Několikrát se udeřila dlaní do čela za to, že si na to nevzpomněla dříve.

„Můžu vám nějak pomoci? Vypadáte, že tu jste poprvé."

Nara zvedla oči. Před ní stála žena s bledou kůží a zářivě modrýma očima. Svoje krkavčí vlasy měla spletené v silný cop, který měla stažený několika zlatými kruhy.

„Copak mě prozradilo?" Tázala se čarodějka, která se nechala pohltit jejím zrakem.

„Ti, co nejsou nemeiserani, si dobře pamatujeme," řekla úsečně nečekajíc na jakoukoliv odpověď. „Takže vám vysvětlím, jak to tu chodí. Knihovna je rozdělena do tří sekcí. První naleznete v jižní části budovy. Do tří vchodů v jižní části je vstup povolen bez omezení. Do západní části, ve které se nacházejí vzácnější výtisky včetně muzea, musíte zaplatit zvláštní poplatek."

"A co tamta severní část," přerušila ji čarodějka a ukázala prstem vstříc místnosti, jež byla skryta za starobylými černými dveřmi s dvěma vyrytými lvy stojícími na zadních, které jsou mírně pootevřeny a lákají tak čarodějku dovnitř.

"Sem platí vstup jen na řádné povolení zaměstnanců knihovny," řekla silným, nepříjemným tónem, jako když kvílí vichřice, přičemž se její tvář nijak nezměnila. Pak, jako by zavládlo náhle bezvětří, se opět zklidnila a pokračovala plynule ve výkladu dál. "Celá budova má stále otevřeno, tím pádem zde můžete být až do rána a jakýkoliv knihovník či knihovnice vám rádi poradí při nesnázích. A hlavní pravidlo jest: Knihy zde můžete číst, jak dlouho chcete, ale ven si je nevezmete!"

"To bylo vskutku vyčerpávající a děkuji za váš čas," řekla Nara a mírně sklopila hlavu v úklon.

Nemeisera se uklonila a pohodila svým copem, když šla k dalšímu nově příchozímu.

Takže kam teď půjdu? Je toho tady tolik, že netuším, kde začít. Samozřejmě, že nejraději bych šla do severní části. Proč vůbec tady mají zakázanou sekci. Co kdybych... Ne! Tyhle věci nesmíš dělat!

Zavřela oči a vešla do prvních dveří v jižní části. Nad prosklenými dveřmi se skláněl dřevěný rám zdobený spojeným sluncem a měsícem. V pozadí obrazce mírně prosvitovaly hvězdy s obrysem souhvězdí laně a hřebce.