Spřízněná s Alfou

8.Kapitola

Liam

Neudržel jsem se. Tak moc mě vytočila, že jsem na ni všechno vybalil. Kdyby nebyla moje družka, neuhlídal bych se. Vztek ve mně vře.
Je pro mě těžké se ovládat.

Dívám se jí přímo do očí a vím, že jsou přeměněné na vlčí. Mám v nich vztek, ale v těch jejich vidím strach. To mě ubíjí. Nechci, aby se mě bála, ale aby měla ke mně respekt a poslouchala mě.

Pustil jsem její ruku a otočil se k ní zády. Odešel jsem ze svého pokoje a nechal ji tam samotnou. Musím si provětrat hlavu.

Před domem se proměním na vlka a běžím do lesa. Víc a víc zrychluji. Musím něco ulovit. Jedině tak si trochu ulevím od hněvu.

...

Ulovil jsem už čtyři zajíce a dvě srnky. Už by to mohlo stačit. Jsem pryč asi už necelé dvě hodiny a začíná být trochu zima. I přes můj kožich to jde hodně cítit.

Rozběhnu se teda zpátky k domu a užívám si to ticho. Snad už Ashlyn spí. Jestli ne, nevím, co se stane. Už by se mnou vůbec nepromluvila.

Po pár vteřinách jsem před smečkovým domem a proměním se do lidské podoby. Zhluboka se nadechnu a vkročím dovnitř.

Cesta po chodech mi přišla nekonečná. Otevřu dveře od pokoje a doufám, že spí. Ležela v křesle a klidně oddychovala. Potichu jsem zavřel a šel k ní. Vzal jsem ji do náruče a ona si přitiskla hlavu na mou hruď. Rozbušilo se mi srdce. Když spí, vypadá roztomile a nevinně.

Položím ji na jednu stranu postele a přikryju ji dekou. Neposedný vlásek ji zastrčím za ucho a usměju se na ni. Pak obejdu postel a lehnu si na druhou půlku. Přitáhnu si ji blíž k sobě. Vdechnu její sladkou vůni a to mi umožní spokojeně usnout. Jen by mě zajímalo, jak zjistila, že jsem Alfa.

Ashlyn

Vzbudily mě sluneční paprsky zářící mi přímo do očí. Hned jak otevřu oči, všimnu se jako první, že nejsem v křesle na kterém jsem včera usnula. Místo toho jsem v posteli a cítím na svém krku spokojené oddechy.

Kdybych se neovládla, nejspíš bych začala křičet. Má mě přitisknutou k sobě. Opatrně se od něho snažím vyprostit, ale jeho stisk je silný. Myslela jsem si, že když někdo spí, povolí všechny svaly.

Zvedla jsem hlavu a otočila ji k jeho obličeji. Když spí, vypadá úplně jinak než, když je vzhůru. Je uvolněný, ne napnutý jako vždycky.

Pak se začal probouzet a já jsem si lehla stejně tak, jak jsem se probudila. Nechci se s ním hned tak ráno hádat. Zvlášť po tom, co mi včera řekl. Kam vlastně tak pozdě zmizel?

Pohladil mě po tváři a vstal z postele. Kdybych nedělala, že spím, hned bych si to otřela.
Pak si šel asi do šatníku pro oblečení a za chvíli jsem slyšela, jak se zavřel v koupelně.

Otevřela jsem oči a posadila se. Podívala jsem se z okna. Strašně jsem si přála být tam venku a běhat mezi stromy. Bohužel už se mi to nikdy nesplní. Pochybuju, že se mi podaří utéct. Sama bych to rozhodně nezvládla.

Dveře se začnou pomalu otevírat a já si rychle lehnu a zavřu oči. Doufám, že mě neviděl.

,,Vím, že jsi vzhůru. Vstávej, přinesu nám snídani,"řekl a odešel pryč z pokoje. Posadila jsem se a na dveře kterými odešel, jsem vyplázla jazyk. Nenávidím, když mi rozkazuje.
I když je to můj druh, nemá právo mi rozkazovat a držet mě tu.

Podle bohyně je to můj druh, ale podle mě nikdy nebude. Vždycky bude pro mě jen cizí Alfa a nejhroznější vlk na světě. Je taky strašně výbušný, namyšlený a děsivý. Nemůžu říct, že je ošklivý, protože to bych lhala sama sobě. Ale i tak se mi nelíbí.

Za nedlouho se otevřou dveře a do pokoje vejde Liam se dvěma talíři. Jsou na nich vafle a mě se po nich začnou sbíhat sliny. Strašně dlouho jsem neměla vafle.

Dal mi to rukou talíř a já jsem se do toho hned pustila. Maliny s vanilkovou omáčkou se mi rozpouštěli na jazyku. Tohle mi chybělo.

Během toho to jsem jedla, jsem si všimla, že na mě Liam pozoruje a nezačal ani jíst. Dost mě to znervózňuje. Jak si mám to jídlo vychutnat, když na mě pořád někdo kouká.

Podívám se mu přímo do očí a nasadím výraz, že nechci, aby na mě koukl. On tomu ale asi nerozumí. Nepřestává na mě koukat. Kdyby nebyl tak daleko, trochu bych do něj strčila. Možná bude lepší navázat nějakou konverzaci,
i když to vůbec nechci.

,,Až dojíš, chci ti něco ukázat,"promluvil dřív, než jsem stihla něco vymyslet.
Nejistě jsem mu na to přikývla. Jestli mě chce vytáhnout z tohohle pokoje, tak klidně. Včera jsem se vzpírala, protože jsem se bála, co mi udělá. Dneska vypadá zatím v klidu. Ale asi mu to moc dlouho nevydrží.

Liam

Když jsem nám šel pro snídani, přemýšlel jsem, jak se s ní víc sblížit. Něco mě napadlo, ale nebyl jsem si tím jistý. Podle všeho co zatím o ní vím je, že má ráda boj. Takže mě napadlo ji vzít na naše tréninkové cvičiště. Problém je, že má zavázanou ruku. To asi nepůjde. Mohl bych ji ukázat moje území a tak ji snad přesvědčit, aby tu zůstala.

Hned jak dojedla, vzal jsem naše talíře a šel je odnést do kuchyně. Ještě před tím jsem ji dal tvoje triko, aby se měla do čeho převléct. Byla proti, ale nic jiného jí nezbývá.

...

,,Kam jdeme? Myslela jsem si, že mě v tom pokoji budeš držet věčně,"urputně se snažila dozvědět, kam ji chci vzít. Držela se za mnou. Vymýšlí různé způsoby útěku, ale nic co ji napadne ni nevyjde.

,,Někam, kde se ti to bude líbit,"řekl jsem ji ve zkratce. Plánuju ji vzít ke krystalovému jezeru. Je to snad nejkrásnější věc na mém území.
,,Neloudej se,"otočil jsem se na ni, protože se čím dál víc oddalovala.

Už jsme šli celkem dlouho. Cesta k jezeru je dlouhá. Kdybychom běželi jako vlci, byli bychom tam za chvíli, ale Ashlyn nemůže běhat, takže tohle je jediné řešení.

Nelíbí se mi, když jdeme oba dva v tichosti. Měl bych s ní navázat konverzaci. Mám na ni spoustu otázek, ale ty mi neřekne hned. Musím na ni pomalu.

,,Proč jsi vlastně běžela přes moje území?" Nic jiného mě nenapadlo. I když tahle otázka mě celkem zajímala.

,,Najednou mě tu nechceš,"snažila se obejít moji otázku.
,,Zajímá mě proč jsi šla přes moje území, když se mě tak bojíš,"čekal jsem co řekne.

,,Kdo řekl, že se tě bojím?"nelíbila se ji moje poznámka. Možná jsem to řekl špatně, ale popravdě.

,,Vždycky se začneš cítit nesvá, když se k tobě přiblížím,"a taky když vybouchnu. To ale teď nechci zmiňovat.

Abych ji dokázal, že mluvím pravdu, prudce jsem se k ní natočil a obličejem jsem byl těsně před tím jejím. Byla tak blízko, že kdybych se jen o trochu blíž přiblížil, už bychom se dotýkali. Toužil jsem ji políbit. Ta blízkost neděsí jen ji, ale i mě. Jen ne v takovém smyslu slova.

,,Říkal jsem to. Srdce se ti roztlouklo rychleji,"vrátil jsem se do předchozí
pozice-i když nerad- a dělal jakoby se teď nic nestalo.

Nijak na to nereagovala a já jsem si byl jist, že jsem tohle vyhrál. Pak konečně odpověděla na mou otázku.

,,Chtěla jsem se na chvíli vrátit domů,"řekla a klesla v hlase. To jsem netušil. Překazil jsem ji vidění se svými blízkými. Je ale moje, takže mám právo ji tu mít.

,,Myslel jsem, že jsi samotářka,"vzpomněl jsem si, jak mi Mike hlásil o samotářce na mém území.

,,Dalo by se to tak říct, ale pořád jsem členem Lesní smečky,"řekla a já se zamyslel. O Lesní smečce jsem jednou nebo dvakrát slyšel. Už ale nevim o čem to bylo.

,,Lesní šmečka je odsud strašně daleko. Jak ses dostala až sem?"zeptal jsem se, ale ona neodpovídala. Chtěl jsem zjistit, proč mlčí. Zrovna jsem se o ní něco dozvěděl a ona zase nemluví.

Když jsem se na ni podíval, koukala se upřeně před sebe. Podle jejího překvapeného výrazu jsem poznal, že už jsme tady.