O němém Jankovi ✅

17. Jak vyložili karty

Eliška stála za trůny rodičů a ani se nesnažila maskovat odpor, který v ní pohled na toho muže vyvolával. Madlenku zavřeli z důvodu podezření na čarodějnictví a Emanuela tam poslali za ní, protože... Sama ani nevěděla proč. Musel se Richardovi něčím znelíbit. Nevyhověl mu a nyní má sedět ve vězení, zatímco si tento tyran kráčí na svobodě?

„Těší nás, že je princ Jan zpět a v bezpečí," promluvil její otec. „Nicméně, doslechli jsme se, že se objevily komplikace. Konkrétně přítelkyně naší dcery a váš bratr."

„To děvče muselo prince uhranout, jinak si jeho stav nedovedu vysvětlit," uvedl Richard zdvořilým tónem. „Stejně tak se můj bratr zdál být poněkud mimo svou kůži. Napadl mě."

„Ale ne, opravdu?" vydechla královna a obrátila se na Elišku. „Vždyť působil jako milý muž!"

„Čert, aby se v tom vyznal, že?" pousmál se Richard. „Ale jistě vás potěší, že je princ v reprezentativním stavu. Nic mu nechybí a velice rád se s vámi uvidí."

„Ano, už bylo na čase, abychom se s ním řádně seznámili," přitakal král.

„Nicméně, ještě předtím bych jej ráda navštívila já," ozvala se Eliška.

„Jistěže," přikývl Richard. „Přeci jen se jedná o vašeho nastávajícího, princezno."

„Výborně, zároveň zde mám na projednání ještě jednu záležitost," pokračovala a promnula si prsty. „Madlenka je má dlouholetá přítelkyně, můžete mi věřit, že čarodějnictví rozhodně nepraktikuje. Proto se na vás obracím s prosbou, kterou směřuji hlavně na vás, tatínku. Dovolte mi, abych měla Madlenku svěřenou do péče."

„Pokud okouzlila prince Jana, může okouzlit i vás," namítl Richard se slizkým úsměvem.

„Je mnohem větší pravděpodobnost, že někdo okouzlil ji, než že by sama praktikovala magii. A pokud ji někdo očaroval, je mou povinností jako přítelkyně zjistit o jejím stavu více a pomoci jí."

„Souhlasím s Eliškou," přikývla královna. „Madlenka dle všeho celou dobu spolupracovala a princ je též v pořádku. Věřím, že se vše brzy vysvětlí."

Král Richard nic nenamítal, a to jak k návštěvě Janka, tak i propuštění Madlenky do její péče. Zřejmě si byl jistý svou výhrou a byť se tomu pocitu Eliška zuby nehty bránila, v něčem mu musela dát za pravdu. Král měl nad nimi nezvyklou převahu. Ze svatby se jim bude dostávat jen těžce.

Prince Jana měla ráda, nedokázala o něm říct nic ošklivého. Jenže pokud něco brzy nevymyslí, bude si ho muset vážně vzít a... I přestože si dokázala představit, že by nakonec v jejich manželství nalezla štěstí, v případě Jana jí něco našeptávalo opak. Pamatovala si, s jakýma očima na Madlenku hleděl. Takový pohled mohl věnovat jen někomu, koho miluje. Komu věnoval své srdce. A tou osobou se ona nikdy nestane.

***

Janek seděl na posteli a čekal, co s ním bude dál. Vykoupaný, převlečený, učesaný, zkrátka jako ze škatulky. Dokonalé dílo od znalého loutkaře. Věřil by, že když zvedne ruku, spatří ve vzduchu chvějící se stříbrná lanka připomínající vlákna pavučiny. Znovu se dostavil ten známý pocit bezradnosti. Opět se ocitl v pasti, jen s tou změnou, že v ní neuvízl sám. Ne, dostal do ní jak sebe, tak i princeznu s Madlenkou. A to jen proto, že mu pomáhaly. Že ho měly rády. Možná, že kdyby si ho nevšímaly, nic z toho by se nestalo. Opět by představoval jen toho špinavého, smradlavého a ošklivého kluka, o kterého by si nikdo ani košík neopřel, a ony by si spokojeně žily ve své bublině. Sice bez něj, ale stále by byly šťastné. Víc si nepřál. Jen, ať jsou šťastné.