O němém Jankovi ✅

5. Jak byl o princeznu projeven zájem

Emanuel s Richardem se mohli na vlastní kůži přesvědčit, že řeči o zámeckých zahradách nelhaly. Krátce po vstupu se ocitli ve zcela novém světě, některé z květin viděli poprvé v životě a vše se stávalo působivějším, když se dozvěděl, že se o prostory stará prakticky jen jeden člověk.

„Támhle je skleník!" zajásal Emanuel při pohledu na tajemnou stavbu se stěnami ze skleněných panelů, které se střídaly se dřevem, po kterém rostly nejrůznější druhy popínavých rostlin.

„Nevidím důvod pro radost," zamručel Richard, zatímco vedle něj otráveně kulhal a za pomoci hole odpinkával kamínky z cesty.

„Budou tam motýli," odpověděl Emanuel, jako by to snad mělo jejich dosavadní trápení vyřešit.

„Tsk, už zníš úplně jako ona."

Richard zavrčel ještě několik slov, pro okolní svět zcela nesrozumitelných. Ta vznešená holka se mu dostala do hlavy. Věděla toho o nich mnoho, což ho zase až tak nepřekvapilo. Jedna věc je znát informace, které se dají považovat za veřejné tajemství, avšak předhazovat jim je takto nahlas a bez ostychu? A ještě se nad ním povyšovat? Sevřel čelisti k sobě, div nezačal skřípat zuby. Jak jen to té urozené náně spočítá. Prý jejich „hostitelka" a „dáma v nesnázích"...

„Princezna Eliška je vskutku pozoruhodná žena," pokračoval Emanuel zasněným tónem člověka, který žije ve světě plném duhy a pohody. „Prý nás po těchto zahradách i osobně provede. Není to úžasné? A způsob, jakým dala dohromady Janka! Když se k nám ten chlapec před nedávnem přidal, myslel jsem si, že se jedná o nějaké divoké zvíře. A ona z něj dostala docela milého kluka."

Richard se po těchto slovech zarazil a na tváři se mu objevil úsměv, který nevěstil nic dobrého.

„Řekl jsem snad něco?" zaváhal Emanuel.

„Ne. Vlastně ano, asi jsem dostal nápad. Myslíš, že se princezna o Janka zajímá?"

„Zajímá?" zopakoval po něm s podivem. „No, ééé, nevím. Přijde mi, že je na něj milá. Ostatně jako na každého."

Richard jen protočil oči. Co věděl, tak „milé" chování člověka nikam nedostane. Pokud by se choval „mile", jistě by se nestal králem a jeho bratr technicky vzato princem. I když Emanuel svůj titul z nějakého důvodu stále odmítal, tvrdohlavec jeden. Ale jak se v Tusentackém království říkalo: „Mladší sourozenci jsou zkrátka pošuci."

Původně tuto návštěvu inicioval jen z jednoho jediného důvodu: chtěl získat silné spojence. Válka s divokými nájezdníky skončila před lety, a to drtivým vítězstvím Tusentakků, ovšem každému, kdo alespoň trochu myslí do budoucna, muselo být jasné, že se podobná situace může opakovat. Štěstí, podobně jako blesk, nemusí udeřit dvakrát do stejného místa. A že on tehdy štěstí měl.

Jejich sebienský soused představoval pro budoucí plány jasnou volbu. Království, které má dost času zavádět novoty v podobě školní docházky pro chudé, musí vzkvétat, jinak si Richard ty přiblblé nápady nedokázal odůvodnit. Pouze ten, kdo má dost volného času, může řešit takové hlouposti. A Emanuelova poznámka týkající se vztahu princezny a Janka mu vnukla nápad, jak mohou věci urychlit. Takto se zbaví nejen té urozené káči, ale navíc dostane pod plnou kontrolu i toho kluka. Zastřihne křidýlka hned dvěma motýlkům.

***

Náhlá žádost o setkání v trůním sále princeznu Elišku zaskočila, nicméně ji uposlechla. Přitom přemýšlela, co tak důležitého mohlo zapříčinit, že král Richard potřeboval přítomnost celé královské rodiny.