O němém Jankovi ✅

4. Jak se stal semínkem

Janek se opět chopil pera a nakreslil mísu, ze které se kouřilo. Pro jistotu přidal i lžíci, aby zdůraznil, že se vážně jedná o nádobí, a ne třeba jezírko na koupání.

„Polévka?" Madlenka si začínala spojovat jednotlivé kousíčky a oči se jí při tom uvědomění zalily slzami. „Takže proto... Ale ne, to kvůli mně? Že jsi jedl? Ale... promiň," vzlykla a začala si utírat slzy do rukávu. „Já... Omlouvám se... Nechtěla jsem... To kvůli mně jsi... A já tu ještě bulím jako dítě... Promiň, vážně jsem nechtěla. Promiň... Je mi..."

Janek vstal a zlehka rozpažil. Madlenka ještě párkrát potáhla nosem a poté se ocitla až v překvapivě pevném objetí.

„Zamokřím ti košili," fňukla a on jen zlehka přikývl na znamení, že s tím počítá. „Ale já to tak nenechám."

Odhodlanost poslední věty zdůraznilo rázné šmátnutí po kresbě, se kterou vyrazila ke dveřím.

„Najdu princeznu," pokračovala Madlenka bojovným tónem, zatímco za ní Janek zmateně klopýtal. „Všechno jí povím a ona už určitě něco vymyslí. Je vážně chytrá, chytřejší než já, a –"

Madlenka se zarazila a ihned skryla papír za záda. Jaká je šance, že v jinak prázdné chodbě narazíte na tu jednu jedinou osobu, se kterou se za žádnou cenu nechcete vidět?

Král Richard mířil volným, lehce kulhavým krokem směrem k nim a doprovázel ho jeho člověk pro vše, Emanuel.

„Veličenstvo," hlesla Madlenka a provedla zdvořilé pukrle. Ani se neodvážila pohlédnout vladaři do očí, přišel jí jako mýtická potvora, kterou znala z vyprávění princezny Elišky. Stačí jen pohled a zkameníte.

„Jaký důvod má tohle pozdvižení, hmm?" obrátil se na ni Richard a vyzývavě se nad ně naklonil. „A co přesně držíš v rukách?" dodal, když spatřil papír, který žmoulala za zády.

„To n-nic, Veličenstvo," zakoktala a snažila se zkrotit třes, který jí stoupal od nohou a postupně si razil cestu až ke kořínkům vlasů. Vztek zmizel, nyní si přišla jen jako myška zírající do očí vynalézavé kočce. Najednou začínala chápat Jankovu opatrnost, pokud předtím vážně žil v lese, nebo jiné divočině, a toto byla první osoba, se kterou navázal kontakt, tak potěš koště.

Král Richard pohlédl na Janka, který jako obvykle mlčel, přesto chlapcovy oči nepůsobily tak smířeně a zděšeně jako Madlenčiny. Mohlo se snad jednat o výzvu?

„Ten papír," sdělil jí král Richard nekompromisně a natáhl k ní ruku.

„Nemohu, pane," hlesla, zatímco odolávala pokušení ten papír spolknout.

„Já se tě ale na nic neptal," pokračoval Richard chladným tónem a v očích se mu zablesklo.

Mohou ji zavřít? Neuposlechla jeho rozkazu, protivila se vladaři, a i když u nich byl jen hostem, stále se jednalo o krále a... Madlenka si zamyšleně skousla ret. Jenže když mu ten papír dá, tak se v té kresbě určitě pozná. Uvidí v tom příběhu Jankův rukopis i jeho snahu komunikovat. A poté jej opět ztrestá. Pokud za polévku kulhá a záda mu hrají všemi barvami, pak urážlivá kresba, nebo stěžování si na svého pána... Ne, něco takového nemohla dopustit. Musí vydržet. Snad se kvůli tomu nebude muset poprat s tím jeho „člověkem pro všechno".

„Říkala jsem si, kam jste se nám ztratil, králi Richarde," oslovila nasupeného draka princezna Eliška a přešla k nim. „Za jakým účelem jste se zde s princem Emanuelem sešli? Smím být nápomocna?"

Madlenka se s podivem zadívala na zmíněného prince Emanuela. On snad také pochází z urozeného rodu?

„Pouze zde řešíme případ naprosté nevychovanosti ze strany služebnictva," odpověděl král Richard a vztekle přivřel oči. „Odmítá vydat lejstro, které má za zády."