O němém Jankovi ✅

3. Jak se Janek koupal

Madlenka Janka dovedla až do jídelny pro služebnictvo naplněné živým hovorem a smíchem. Doufala, že ho příjemná, a hlavně přátelská atmosféra uklidní, jenže jeho vytřeštěné oči podobající se pohledu králíčka hledícího do tváře uslintaného rotvajlera, ji přiměly věřit v opak.

„Vážení, toto je Janek," představila ho a celá jídelna rázem ztichla.

„Vím, blbli jste tady s nádobím," zamručela kuchařka, když na stůl položila další dva talíře s polévkou a chlebem.

„Dnes obědvá s námi," pokračovala Madlenka a přisedla si ke stolu. Pohledem vybídla Janka, ať učiní totéž, a mladík poslechl. Opatrně usedl po její levici, zatímco po pravé straně měl starce v klobouku, o kterém se dozvěděl, že na zámku dělá zahradníka.

„Ale ne, Smraďoch," povzdychl si stařec a zpoza stolu vytáhl košík kytek, jejichž velikost dokázala Janka takřka zastínit.

„To od tebe nebylo hezké, Borisi," pokárala ho Madlenka.

„Jen říkám, jak to je," zamručel a roztáhl květiny, takže se setkal s Jankovým překvapeným výrazem. „Jsem Rigor. Pro přátele Boris," dodal a podal mu ruku.

Janek ji zdráhavě sevřel a stařec s ním mohutně zacloumal.

„Ha, kluk jak má bejt!" zasmál se. „A co, že nemluvíš?"

„Je němý," vysvětlila Madlenka a pohledy přítomných se rázem naladily na jednu a tu samou vlnu plnou lítosti.

„Chudáček," povzdychl si jeden.

„Takový těžký osud," dodal druhý.

„Já bych to teda nedal," ozval se třetí.

Janek si skousl ret a celý nesvůj začal hypnotizovat desku stolu, když vtom ucítil, jak ho Madlenka konejšivě pohladila po rameni.

„Jez, ať ti to nevystydne," zašeptala s úsměvem a pokynula k talíři.

Janek přikývl a nabral si první lžíci. Přivřel oči. Teplá a sytá zeleninová polévka v jeho ústech vytvořila neskutečnou paletu chutí, která ho zastihla nepřipraveného, a on tak ze sebe vydal jen tiché a slastné: „Hmmm."

„Tak přece jen mluví!" zasmál se zahradník a věnoval mu herdu do zad, až Janek málem vyklopil obsah úst zpět na talíř.

„Jsou to jen zvuky," opravila ho kuchařka. „Stejné umí i koza a taky nemluví."

Janek s podivem natočil hlavu na stranu, ale při poznámce týkající se kozy se mu ústa roztáhla do širokého úsměvu.

„Hele, asi se mu líbí být koza!" zasmál se zahradník a opět ho poplácal po zádech.

Madlenka vše pozorně pozorovala a snažila se „vyhmátnout" okamžik, kdy se Janek nebude cítit dobře, aby všechno mohla urovnat, avšak k jejímu překvapení se děl pravý opak. A jistě, mladík sebou při nenadálém kontaktu se zahradníkem lehce trhl, nicméně se stále usmíval a celkově působil jako spokojený strávník. Žádné nepříjemnosti, jen několik lidí sedících u stolu, pojídajících polévku s chlebem a rozebírajících patálie všedního dne. Připálené hrnce. Škůdce na zahradě. Prach na vysokých poličkách. Zdivočelé koně. Náročné zákazníky, co si objednají meč ve stylu krále Artuše a čekají ho ve stejné cenové relaci jako pletenou housku...

„Sloužící krále Richarda už jedli," dodala kuchařka, když si od nich převzala nádobí. „Proč s nimi vlastně tady Jindra nebyl?"

„Janek," opravila ji Madlenka. „A... No, princezna říkala... Ehhh..."