O němém Jankovi ✅

1. Jak přijela návštěva

„Jistě se bude jednat o zajímavou osobu," odpověděla Eliška nakonec a odtáhla se od okna. „A setkání s ním přinese nové zkušenosti."

Již se chystala sundat si brýle a ustat se šmírováním, když vtom její pohled zaujala další osoba kráčející po nádvoří.

„A kdo je támhle?" zaváhala při pohledu na chlapce, který nyní s několika dalšími Tusentakky postával u koní.

Mladíkovo oblečení působilo otrhaně, a i na takovou dálku mohla zahlédnout jeho špinavé, do všech stran rozcuchané vlasy, které mu padaly do obličeje.

„Rozhodně není od nás," zamumlala Madlenka zamyšleně. „Asi tusentacký sluha?"

„A vypadá takto?" přemýšlela princezna nahlas. „Spíše to působí, jako by ho nabrali po cestě. Možná žebrák? A... Co to tam dělá?" dodala s lehkým smíchem, když viděla, jak se mladík u blízké pumpy snaží dostat do vědra trochu vody, ale místo toho jen bezcílně šplíchá kolem sebe.

„Chudáček," přitakala Madlenka, když i ona spatřila jeho zápolení. „Mám mu jít pomoci?"

„To bys byla moc hodná. Jen mi ještě předtím pomoz do šatů. Hádám, že se po mně budou mí drazí rodiče brzy shánět, tak ať k nim necupitám v nedbalkách."

Madlenka přikývla a pomohla jí s šaty i s tvorbou účesu. Elišky zářivé a upravené zlaté vlasy by jí nyní záviděly i nejvznešenější dámy.

„Jsi vážně úžasná, Madlenko. Úplná kouzelnice," poděkovala, zatímco se prohlížela v zrcátku. „Teď můžeš jít pomoci tomu chlapci, já se zatím přivítám s hosty. A kdybych zapomněla, připomeň mi, ať je vezmu do zahrad. Máme tam totiž vskutku výjimečnou floru i faunu!" sdělila jí svou oblíbenou frázi, kterou používala vždy, když přišla řeč na prostor zámeckých zahrad, její radost a hned po knihovně i druhý domov.

Obě dívky se rozloučily a princezna ještě chvíli zůstala stát u okna, odkud zamyšleně pozorovala, jak se chlapec k pumpě opakovaně přibližuje a poté se jí zase vzdaluje. Jako by se snad bál, že ho to zařízení pokouše.

***

Nádvořím zaznělo několik trhaných šplíchnutí následovaných tichem. Otrhaný mladík stál u pumpy, poulil na ni oči skryté z velké části pod vrstvou nezastřižených vlasů, přičemž si mezi zuby cumlal nehet, jako by z něj chtěl vydolovat usazenou špínu.

„Teda, tys tomu dal!" zasmála se Madlenka, když spatřila množství louží, a svižným krokem k němu přešla.

I přestože mohli být podobného věku a mladík byl dokonce o něco vyšší než ona, stejně před ní udělal několik kroků zpět jako vyděšené dítě. Nebo štěně. Jeho vykulené oči Madlence přišly jako očka, co mají snad jen mláďata.

„Takhle se s tím nezachází," pousmála se a zmírnila tón stejně jako gesta.

Opatrným krokem přešla k pumpě a chlapec jí uhnul z cesty. Přitom ji zvědavě pozoroval.

„Jen se dívej," dodala a začala s pumpováním. „Jakmile se do toho pustíš... Zbytečně nepřestávej.... Potřebuješ toho víc, abys naplnil celé vědro."

Po těchto slovech Madlenka ustala a přešla k nádobě s vodou.

„Vidíš? Hotovo," dodala s vítězným úsměvem a zvedla vědro ze země.

Mladík k ní provedl několik kroků. Opatrně se k nádobě nahnul, přibližoval se po kouskách, jako by se snad bál, že na něj z vědra něco vyskočí. Jakmile si však spojil, že je nádoba plná a on stále bez úhony, rozzářil se. Zlehka se služebné uklonil a poté se chopil vědra. Zapomněl však, že nádobu stále drží i Madlenka, a když se dotkl její ruky, nadskočil, jako by ho na nože brali.

„Co blázníš?" vyhrkla a ucouvla. Ledová voda ošplíchla šaty a nádoba s rachotem sletěla na zem.

„JANKU!" ozval se z druhé strany nádvoří další hlas patřící mladému muži, který se nápadně podobal králi Richardovi. Madlenka by přísahala, že měl i jeho vousy, přesto působil mladším, a také vřelejším dojmem. Tedy pokud zrovna neječel na nějakého Janka. Počkat, takže ten chudák od pumpy...

„Janku, tohle byla chyba," povzdychl si a zavrtěl nad ním hlavou. „Je mi líto, ale dnes jsi bez oběda. Rozhodnutí krále Richarda."

Mladík sklesle přikývl a poté vzhlédl. Madlenka jeho pohled následovala a spatřila zmíněného krále Richarda. Silueta muže, který je dle všeho nějakou chvíli pozoroval, však během chvilky zmizela a vytvořila tak dojem, že tam nikdo nikdy nestál. Přesto by přísahala, že jej zahlédla. Nelíbil se jí.

„Takže ty jsi... Janek?" zaváhala Madlenka, ale to už se dal chlapec na útěk. „Počkej! Máš tady vědro!" zavolala za ním, když se jí ztratil za rohem. „Nezdvořák," povzdychla si a přešla opět k pumpě. „Ale tak dobře. Já mu to tady přichystám, aby se neřeklo. Aspoň poděkovat mohl," mrmlala pro sebe.

„Ten chlapec je němý," dodal pan Odpírač oběda a Madlenka ustala v práci.

„Němý?" zaváhala. „Jakože nemluví?"

„Ano, němý, jakože nemluví," přikývl. „Je s námi jen krátce. Nic neumí, ze všeho je vyděšený a také... smrdí," dodal s lehkým odporem.

„Hygienu nemá nejlepší, pravda. Tady má to vědro. Co s ním vlastně chtěl dělat?"

„Měl dát koním napít, ale ani tento úkol..." Muž se na moment odmlčel. „Nedívej se, ale pozoruje nás."

„Vážně?" zaváhala, zatímco se ze všech sil snažila dodržet jeho instrukci. „A kde je?"

„Za rohem. Nikdy neuteče daleko, je jako dítě. Nicméně, díky za vaši pomoc, slečno..."

„Madlenka," představila se a udělala pukrle. „Služebná princezny Elišky Sebienské. A pokud vás to neobtěžuje, smím znát vaše jméno, pane?"

„Emanuel," zlehka se uklonil, „poradce krále Richarda a vlastně člověk pro všechno. Promiňte mi, Madlenko, ale zvědavost mi nedá. Jaká je zdejší královská rodina?"

„Jak to myslíte?" zaváhala a přimhouřila oči.

„Jen jaký mají názor na... Ale to nic," mávl nad tím rukou. „Ještě jednou díky za trpělivost, kterou jste s naším Jankem měla. Netuším, odkud se ten chlapec vzal, ale..." Emanuel, poradce krále Richarda a vlastně člověk pro všechno pohlédl ke zdi, zpoza které by přísahal, že předtím spatřil jednu zašpiněnou kštici „Je jiný," řekl nakonec a poté se otočil na podpatku a zamířil zpět do zámku.

Je jiný.