Tommy II. - Hledání

Kap. 1 Po plese

Lilibeth vzbudila prudká bolest v zádech. Rozlámaně se posadila a rozhlížela. Chvíli jí trvalo, než zjistila, kde a proč vlastně je. Opatrně vstala. Na stěně u dveří viselo nevelké zrcadlo. Přistoupila před něj a s obavou rozevřela svá křídla. Spatřila dvě černé světelné perutě. Pohlédla k jedné letce a kontrolovala ji pohledem. Energie, která tvořila křídlo, vypadala v pořádku. Ovšem, když její zrak dojel až ke konci, Lili se zatajil dech. Posledních zhruba dvacet centimetrů nebylo černých, ale přecházelo od temně zelené přes jasně smaragdovou až po mléčně zelenou úplně u konečků. Lili zoufale vzdechla.

„Jdou ti krásně k očím," ozval se jí za zády Tomův baryton. S leknutím se otočila. Tommy vstal z postele, přistoupil k ní a lehce ji pohladil po hustých měděných vlnách jejích vlasů.

Přitulila se k němu. „Co když už se nezahojí?" zašeptala s úzkostí.

„Budeš mít nejkrásnější křídla v andělském světě," políbil ji něžně za ucho.

„Ale... ty to nechápeš. Mají být černá. Jsem černý anděl. Nechci být ta s těmi divnými křídly." Pohlédnuv na sebe do zrcadla neubránil se úsměvu. „Promiň," uvědomila si, co právě řekla, „já jen..." Pustila se ho. „Nedokážu to nést s takovou lehkostí jako ty."

Teď už se Tommy rozesmál: „Myslíš, tak lehce, jako když jsem se štěkal s každým na potkání a některým pro jistotu ještě jednu vlepil?" Lili to pobavilo. „Kromě toho," pokračoval, „třeba se to ještě zahojí. Zajdu pro Miri, aby se na to podívala. Ano?"

Zanedlouho se ozvalo zaklepání a vešla Miri. „Tommy říkal, že potřebuješ něco na bolest."

„Já... ano," sklopila Lili zrak. U černých andělů nebylo zvykem přiznávat se k něčemu takovému. Miri přistoupila a pečlivě si její perutě prohlížela. Rukou přejížděla těsně nad nimi, aniž by se jich dotýkala, vnímajíc dlaní působení jejich energie. „Hm, jsou poraněné, ale bude to v pořádku. Popráším ti je léčivou směsí a pak práškem proti bolesti. Nehýbej s nimi."

Lili chvíli mlčky sbírala odvahu, než se co nejklidněji, jak dokázala, zeptala: „A co ta barva?"

„Mně přijde hezká," odvětila Miri, jako by se nechumelilo.

„Jenže má být černá," pokračovala Lili již emocionálněji.

Miri dokončila poprašování první letky a postavila se zpříma proti Lili: „Je tu určitá malá šance, že se ti původní barva vrátí. Ovšem osobně si myslím, že poškození je již takové, že minimálně konce zůstanou zelené. Jak moc velká část a jak světlá nebo tmavá ta barva bude, to teď nedokážu říct."

„Ale takhle budu u nás za exota. Ty to nechápeš, u nás to není jako u vás speciálů, černí andělé mají všichni stejná křídla i uniformy," chrlila ze sebe Lili souvislosti, které jí začaly docházet, „v boji nás tak démoni nedokáží snadno zaměřit, když se nelišíme. Navíc černé perutě nejsou v noci vidět. Musíš s tím něco udělat, nebo sehnat někoho, kdo to dokáže, musím být stejná jako ostatní. Vydržím jakoukoliv léčbu."

„Lili," chytila ji Miri za ramena a přísně se na ni podívala, „nikdo z léčitelů nedokáže změnit barvu křídel. Nikdo. Buď se ti ta barva vrátí sama, nebo prostě budeš mít zelené konce. Buď ráda, že se ti křídla nespálila úplně. To bys je třeba měla kratší, nebos mohla mít každé jiné, nebo bys nemohla pořádně létat. A to, myslím, že se shodneme, by teprve byl pro černého anděla opravdový problém." Lili sklopila hlavu. „Ale no tak, bude to dobré, prostě si jen musíš odpočinout a nechat se chvíli rozmazlovat od Toma," mrkla na ni Miri významně. „Teď to druhé," vyzvala Lili a ukázala jí, aby se otočila zády k ní.