V zajetí lásky - Vkook (18+)

50

Když jsem mu dorozepl košili a on slezl z linky, dal jsem pánvičku s tím spáleným něčím do dřezu s tím, že to nějak umyju, až se vrátím.

Rozhodli jsme se totiž jít s Jungkookem tentokrát pěšky, protože bylo venku na to, že je podzim, teplo a příjemně a já jsem ho chtěl doprovodit.

Oblékli jsme se a vyšli jsme. Cesta k Jungkookovu domu tvoří i temnou zapadlejší uličku, kde se většinou líbáme, držíme za ruce a další věci, protože to je jedno z mála míst mimo můj dům, kde můžeme a nikdo nás nevidí. Když jsme jí procházeli s propletenými prsty, něco mě napadlo.

Strašně rád seru lidi a to si neodpustím ani u Jungkooka. Už jsem mu několikrát něco vzal a on kvůli tomu musel za mnou, abych mu to vrátil, ale vždycky byl tak roztomilý, když se snažil tvářit vážně nebo naštvaně. Ani teď jsem si to neodpustil.

K narozeninám jsem mu dal bezdrátová sluchátka, protože by ty dva pomalu nefunkční provázky, co dostal posledně od rodičů, byly politováníhodné i kdyby byly nové v obalu. Ta sluchátka, co jsem mu dal já byly asi nejnovější, protože je prvně nechtěl, že si tohle ode mě nemůže vzít. Já ho ale přesvědčil a teď jsou nedílnou součástí jeho kapes. A právě na ta sluchátka jsem se dneska zaměřil.

Rozpojil jsem naše ruce a ruku jsem mu položil na stehno. Podíval se na mě a já jsem se šibalsky pousmál. Přitáhl jsem si ho do polibku. Začal spolupracovat. Přitiskl jsem ho na zeď a dál se věnoval jeho dokonalým rtům.

Tak.. Odreagování bychom měli...

Tím nechci říct, že jsem tohle udělal jen kvůli tomu.

Mezitím, co jsem ho líbal, jsem mu opatrně sáhl do kapsy kalhot, vytáhl krabičku s jeho sluchátky a jedno si nenápadně schoval do kapsy. Krabičku s už jedním sluchátkem jsem mu vrátil do kapsy a rovnou jsem ho podebral pod oním stehnem a zatím co Jungkook stál na jedné noze, mu tu druhou za ono stehno zvedl do úrovně svého pasu.

,,Tae.." vzdychl do polibku, když jsem mu ono stehno začal jemně mačkat, ,,Já už.. mmm~ Musím jí- ahmm~ Jít.."

Nato jsem přestal a líbnul ho na tvář.

,,Však já vím.." usmál jsem se na něj a znovu si s ním propletl prsty.

Až zjistí, že mu jedno sluchátko chybí... Už se těším, až na mě bude špulit naoko naštvaně ty svoje rtíky..

Jak jsme vyšli z uličky, pustili jsme se a schovali si ruce do kapes. Až vyjde ze čtvrťáku a já ho přestanu učit, nebudeme už muset náš vztah tajit. Do té doby si budeme muset dávat pozor.

Doprovodil jsem ho asi do poloviny cesty a pak jsem se s ním rozloučil a vracel se.

Propustili mě z vězení o rok dřív, takže jsem se dostal ven po dvou rocích. Ztratil jsem minimálně třičtvrtinu svých peněz hlavně kvůli snahám si získat dobrého právníka, ale taky kvůli placení Jungkookovi za to, co jsem mu dělal. Ztratil jsem práci. A kvůli své pověsti mě nikde jinde nechtěli vzít. Musel jsem prodat část svého nábytku a majetku, abych neskončil na ulici.

Jednou jsem si šel koupit další cigarety. Koupil jsem si to a zašel do temné uličky, kde jsem si zapálil.

Posranej Taehyung..

Po chvíli jsem ho uviděl procházet onou moc nenavštěvovanou uličkou. Vím, že kousek odsud bydlí, bylo to tedy pochopitelné.

Naštval jsem se. Kvůli tomuhle smradovi.. Všechno kvůli němu...

Odhodil jsem cigaretu, odstrčil jsem se od zdi, o kterou jsem se doteď opíral a vydal se směrem k Taehyungovi.

„Ahoj, Tae.." usmál jsem se úsměvem, který jsem dokázal jen předstírat.

Taehyung na mě zvedl pohled a zastavil se.

„Co chceš?" zeptal se ho nevlídně.

„Ale nic..." usmíval jsem se a pořád k němu pomalu šel. Však já ho toho sebevědomí a drzosti zbavím..

„Zalez si zpátky do svý díry jo?" a nech Kookieho na pokoji, domyslel jsem si, nahlas jsem to ale radši neřekl, „Vypadáš, že by ti ještě rok v base jen prospěl."

Na to Namjoonův pohled poteměl a vmžiku mi dal silně pěstí, až jsem spadl.

Plánoval jsem jen tohle, ale teď už jsem to nedokázal zastavit. Když se Taehyung snažil vstát, nakopl jsem ho, až vykřikl a začal jsem ho mlátit a kopat. Nenechal jsem ho ani vstát. Postupně Taehyung už ani nevykřikl a když jsem přestal a zvedl mu hlavu za vlasy, zjistil jsem, že je v bezvědomí.

Teprve teď jsem si uvědomil, co jsem to udělal.

Do prdele! Co teď?

Pak jsem se ale rozhodl. Až se Taehyung probere, nahlásí mě na policii. A to se nesmí stát.

Přehodil jsem si Taehyungovo totálně zmlácené tělo přes rameno a vydal se domů, kde jsem to měl skoro za rohem.

Tohle se nikdo nesmí dozvědět. Rozluč se, Taehyungu, se světem - vidíš ho naposledy.

Poznámka autora:
Kdo čekal, že bude únosce Namjoon? A kdo čekal, že unese Taeho a ne Kooka? ; )