Život Není Hra - Pohled Nat

1. Kapitola

Co bych řekla o mně. Jmenuji se Natasha Romanovová je mi 21 let. Jak už hodně z vás ví jsem jedna s Avangers.

Před rokem a půl

„Natasho vstávej máme misi" probudí mě hlas známého Tonyho Starka. „jo už jdu" vylezu z postele a jdu rovnou do koupelny, udělám vše co potřebuju a obléknu se do svého obleku a můžu vyrazit. Snídani ani nestihnu a rovnou
nastoupím do jetu kde už Tony říká celý svůj plán. Jo a jsou tu už i ostatní, klasicky jdu jako poslední a všichni na mě musí čekat. Když to dořekne tak pochpím že jdeme zachránit jeho dceru která se hledá už asi 7 let ale pořád se nenašla. Já si myslím, že už asi bude mrtvá, protože  není možní aby přežila v Hydře určitě ne, ale Tony si pořád dělá naděje. Kolikrát si myslel, že jsme našli to místo kde by mohla být a nic pořád nic. Z přemýšlení mě vytrhne něčí hlas otočím se a uvidím Buckyho „co co si říkal promiň já tě neposlouchala" sedne si vedle mě „nic jen jsem se ptal nad čím tak přemýšlíš" otočí se na mě a já se zahledním do těch jeho modrých očích „ nic " odpovím rychle a odtrhnu od něj pohled. Asi jsem vám neříkala že se mi tak trošku líbí Bucky co ? Asi ne no tak už to víte a neřekla jsem to nikomu.

„už jsme na místě" odtrhne mě s přemýšlení Clint, který právě přistává na nějaké planině. „Tak plán znáte, Bucky a Nat z prava, stave a Bruce z leva a ja a Sam z vrchu ok?" Řekne Tony všichni jen přikývnou a vyběhnou ven. Hned asi po sto metrech potkáme s Buckym pár vojáku z Hydry ale to pro mě a Buckyho není žádný problém. Najednou doběhneme k nějaké budově která je obskládaná vojáky z Hydry. Ty se nám nějak podaří zlikvidovat s pomocí ostatních samozřejmě a pak já a Bucky vnikneme dovnitř kde na nás začnou hned střílet ale to si nějak poradíme. Když se nám povede dostat dovnitř vejdeme do nějaké místnosti a když vidím ty všechny přístroje a iněkční stříkačky tak se mi chce zvracet. A už mě fakt štve jak tady pořád houká ten alarm. Za chvili se dostaneme do místnosti kde jsou nejspíš cely. Vidím Steva jak bere nějakou mladou holku, která je v bezvědomí může jí být tak okolo 15. Bere ji a utíká s ní pryč. Najednou se zaseknu a nemůžu se hnou jako by se zastavil čas, slyším jak na mě Bucky něco řve, ale nevnímám co říká, vzpamatuju se a běžím za ním. Nasedne do jetu a letíme do Toweru. Celou dobu přemýšlím nad tím co se stalo jakto, že jsem se tam tak zasekla a jako kdybych tu holku od někud znala. Do letíme do Toweru a Wanda nebo–li ta holka co ji zachránil Steve nebo–li Tonyho dcera jde rovnou do nemocnice. Já se jdu  vysprchovat a spát.

Je to první kapitola tak snad se vám líbí a abych nezapomněla přečtěte si i část od klaruskastark