Scream In Pain- Tom Kaulitz DOKONČENO/OPRAVUJE SE

PRVNÍ SETKÁNÍ •

"Takže slečno, děkujeme že ste přišla, potřebujeme totiž někoho kdo by byl schopen pomoct naším pacientům."
"Ja bych určitě dělala vše pro to abych jim pomohla." usmála jsem se a on kývl a podal mi ruku.

"Tak vás vítám medzi námi slečno Nello, hned vám i přiřadíme pacienta.
"Dobře." řekla sem a ředitel psychiatrické léčebný se díval do spisů. Po chvilce se na mně podíval a nervózně spustil.
"Máme tady volného jenom Toma Kaulize, nikdo ho nechtěl léčit protože se ho bojí."
"Ja si ho vezmu, budu ho léčit" on se překvapeně podíval.

"Myslíte to vážně?" já kývla, a on mi podal jeho papíře. Bylo na nich psáno o jeho psychickém zdraví.

Jméno: Tom Kaulitz
Rok narození: 1989
Počet let: 20
Psychický stav: nestabilní
Pokoj:197

Pan Kaulitz je výbušný, neumí se ovládat. Trpí změny nálad. Je vrah, miluje bolest svých objetí. Důvod proč musí chodit v poutech je následovaný, několik krát málem zabil dozorčí.
Jeho chování je drzé, nemluví z nikým.

Doktorka: Nella Schnneider (Brigádníčka)
Počet let: 18
Narozená: 4.4. 1987

Když sem spis dočetla nevěděla sem co říct, bylo to krutý.
"Tak můžete začít přeji hodně štěstí" já se usmála a šla tedy za Tomem. Přišla jsem ke dveřím jeho pokoje a zaklepala jsem. Ticho. Já tedy otevřela dveře a vešla. Viděla jsem jak leží na posteli a kouká do stropu. Já pomalým krokem šla k němu.

On se prudce otočil. "Zdravím jsem vaše nová doktorka" snažila sem se vypadat co nejvíc v klidu i když sem se bála. On nic neřekl a vstal z postele. "Haha ty? A doktorka?" zasmál se a pak opět jeho tvář nabrala neutrální vzhled. "Jo brigáduji tady, a přidělili mi vás, všichni se vás bojí, ale ja vám chci pomoct"

"Ty a pomoct mně, nestojím o pomoc mně je dobře" přišel ke mně blíž a já se zasekla. "Kolik ti je?.... Hol-čič-ko" ja se posadila za stůl který mněl v pokoji a on si sedl naproti mně. "Sedmnáct" a pousmála se.

"Takže začneme tím že mi řekněte něco o vašem vraždění, co vás na tom baví nejvíce?" zeptala jsem se. "Ja neřekl že chci začít" ja si povzdechla. "Musíme nějak začít, já to nikomu neřeknu" potřebovala jsem si získat jeho důvěru.

"Nevěřím ti ani slovo, jsi stejná jako všichni" do teď jsem mu nevěděla do tváře, ale teď se naklonil tak, že světlo které se snažilo dostat přes záclonu přistálo na jeho tváři. Byl hezky. I když je to můj pacient. Neměl triko na sobě měl jenom černé kalhoty, na hlavě dredy zvázané do cupu.

"Vraždění je moje oblíbená aktivita, miluju vřískot těch bezvládnych obětí. Vzrušuje mně to." já sem chápavě kývla.
"Jak zabíjíte?" on se usmál a koukl upřeně na mně.
"Týram jich, chci vytěžit co největší bolest." Mluvili jsme asi 30minut, dobře se sním povídá.

"Tak děkuju ja už budu muset zítra přijdu zas tak se mějte zatím" on mně ještě chytl za ruku. "Tykejme si" ja se pousmala a pak odešla šla sem si odložit plášť a papíry. A pak už sem šla domů, bydlím sama máma mně nechala a otce nemám zemřel. Pořád sem přemýšlela nad Tomem.

Doslova se mi vryl do hlavy. Šla sem se sprchovat a pak sem si šla lehnout zítra musím brzy stávat. Já šla spát probudila sem se asi někdy kolem 1:10 ráno a řekla sem si že půjdu kouknout Toma. Já vím úžasný nápad uprostřed noci jít za sériovým vrahem.

Oblékla sem se:

a šla sem když sem přišla tak tam nikdo nebyl jenom jeden typek co kontroluje. Já ho pozdravila a šla jenom pro papíry plášť sem si ani nedávala a šla rovnou za Tomem. Já zaklepala a otevřela. On ležel a hned jak se vešla podíval se na mně.

"Ahoj promiň že sem přišla tak brzo ale nemohla sem spát tak mně napadlo jestli by sis nechtěl popovídat" on se zasmál.
"Jo klidně pojď", ukázal vedle sebe na postel. Já sem sice váhala ale nakonec sem si přišla k němu sednout. Papíry sem položila na stůl a já si sedla. On si také sedl.

"Proč mi nemůžeš sundat ty pouta?" bylo vidět že ho to štve ruce mněl krvavé.
"Protože si nebezpečný" on se zasmál. A já chytla jeho ruku a podívala se mu na tu ránu od putou.
"Bolí to?" on se jenom na mně podíval a záporně zakroutil hlavou. Já si povzdechla a ikdyz sem se bála vzala sem klíčky od jeho put a odemkla je.

"Udělala si hodně velkou chybu" ja se na něj nechápavě podívala. Já se zvedla a šla od něj dal on se postavil a šel pořád blíž a blíž.
"Bojíš se?" zasmál se a chytl mně za ruku. Já se mu vyděšeně podivala do oči. On mně pohladil po tváři.
Topila sem se v jeho očích.

On mně chytl jednou rukou za bok a druhou mně hladil po tváři.
Nechápala sem ničemu co se teď děje ale nakonec sem ho nechala nech si dělá co chce.
Nevím co se to se mnou děje, pořád na něj myslím a jeho doteky mně přivádí k šílenství.

"Tome" lehce sem šepla. A své ruce sem přemístila na jeho hruď.
"Copak" jak to dořekl chytl mně i druhou rukou za bok a přiblížil se ke mně ještě víc. Byli sme na sobě nalepení, cítila sem jeho horký dech na mém čele. Já se usmála a objala ho.

"Nebojiš se?" podíval se na mně a já záporně kývla že ne.
On se pousmál a dal mi jemnou pusu na tvář.
"Ty mně nechceš zabít" nechápavě sem se na něj podívala, a on se začal smát.
Pustil mně a oddálil se, já ničemu nerozuměla přišla sem k němu.

Teď kdyby chtěl dala bych mu, kdyby mně líbál spolupracovala bych, udělala bych cokoliv, on si sedl na postel a ukázal na svůj klín.
Ja k němu přišla a sedla si na něj.

"Si moje Nello rozumíš?" ja kývla a přitulila sem se on se začal smát.
"Budeš dělat vše co ti řeknu" ja polkla a on mně pohladil po tváři.

"Pomůžeš mi se odtud dostat" ja se postavila.
"To nemůžu" chtěla sem odejít ale on mně chytl za ruku a já se opět mohla podělat z jeho doteků.
"Špatně sem asi slyšel" v jeho hlase byla zlost, já se bála proto sem mu řekla že mu pomůžu...