V osm hodin večer přišli všichni mí nejlepší kamarádi Elizabet, Peter, Margaret a Simon, tito čtyři kamarádi mi pomaháli ve všem a sem moc rád že sem je poznal. Vzpomínám na to, jako by to bylo včera, když sme si jako děti postavili domeček na stromě a vymýšlely různé ptákoviny a pasti na naše úhlavní nepřátele kteří si říkali Koumáci, protože to byli šprti, ale my jsme jim říkali šulini.
"Jsem rád že jste dneska večer všichni přišli, ale musím vám říct něco hrozného"
Chvilka napětí..
"Musíme se odstěhovat"
"cože ty nesmíš odjet! Bez tebe tady jinak nepřežiju" vykřikla Elizabeth
Všichni se podívali na Elizabet s udivem proč to zrovna řekla, ale ja vím o co šlo protože máme spulu takový menší románek který spolu máme už od léta tohohle roku, ale ostatním sme to zatím neřekli.
Náš románek začal při písničce Something i Need od skupiny One Republic když tuhle písničku začali hrát v baru s názvem All Star kde sme se seznály s Elizabet a hned sme se do sebe zamilovaly.
Když sem uviděl výraz všech třech ci tam seděli a divily se co Elizabet řekla tak sem se pousmál a řekl "Elizabet pojď ke mě prosím musíme jim to už konečně říct"
Elizabet přišla ke mě a když přicházela tak se pousmála ale měla určitě i strach jim to říct a určitě nechtěla vydět jejich výraz.
"musíme vám s Elí něco říct...
chodíme s polu už od léta a báli sme se vám to říct a báli sme se vaší reakce co na řeknete".
ČTEŠ
Naděje ve Paříži
RandomPřiběh o mladé chlapci který se musel se svou matkou odstěhovat do Paříže. Ve svém rodném městečku měl i svou lásku Elizabet, kterou ztratil i se svými nejlepšími přáteli.
