Another World (Jiný Svět)

Život

Jeden z nich nahlas vykřikne ,,Kazuki!,, Druhý vykřikne jeho jméno ,,Takeshi!,, Proč bojujeme spolu? Aby jste to pochopili musíme se dostat na začátek.

Já a Takeshi jsme byli přátelé už od dětství, ale nikdy jsme to neměli lehké. Museli jsme si projít utrpením. Naše vesnice trpěla hladomorem, ale problém nebyl sehnat vodu. Kousek od vesnice tekla řeka, kde jsme se chodívali napít aby jsme dokázali přežít. Kradli jsme aby jsme měli co jíst, ale najednou se vše změnilo. Pokusili jsme se okrást bohatě vypadajícího člověka, bohužel se nám to nepovedlo, ale ten člověk na nás nebyl naštvaný, byli jsme ještě děti s okouzlujícími obličeji, který nikdo nechtěl. Ten člověk, kterému dnes říkáme Otec nás vzal k sobě. Byl na nás hodný. Dokonce nám dal i oblečení a boty. Poté jsme si sedli u stolu tak se vyptával na náš příběh. Například: Proč krademe nebo proč jsme sami. Naše odpovědi byli stejné... rodiče nás opustili. Neměli jsme mu co říct ani Takeshi nevěděl kdo je jeho matka. Náhodou jsme se potkali na ulici pod překrásným modrým nebem, když na nás pálilo slunce. Právě to Takeshi mě naučil krást, abych dokázal přežít. Poté se ten člověk co nás k sobě vzal představil ,,Jmenuji se Arthur a vy?,, Mluvení jsem tentokrát nechal na Takeshim ,,Já se jmenuju Takeshi a tohle je Kazuki.,, Arthur se zasmál a řekl že máme dobrý jména. Dovolil nám u něj zůstat. Oba jsme byli rádi že máme konečně střechu nad hlavou. Bylo velmi těžké přežít chladné období.

A jak čas plyne dál u Arthura jsme už byli rok a začali jsme mu říkat otče. Byl naše rodina, kterou jsme nikdy neměli. Po dvou rocích když nám bylo 10. Začali jsme se pomáhat lidem v okolí aby jsme si přivydělali. Otec byl vážně nemocný a bez jeho práce nebyly peníze, které jsme potřebovali aby jsme zaplatili doktora. Po pár měsících při jeho posledních slovech řekl ,,Oba máte možnost být úspěšný tak už nekraďte.,, Tyto slova nahnali slzy Takeshnimu, ale mně ne. V tu chvíli se něco ve mě zlomilo a změnilo. Řekl jsem ,,Spálím tenhle svět na popel.,, Nevědomky jsem to řekl nahlas a ze slz se stala nenávist ze strany Takeshiho. Ano nenávist vůči mně. Takeshi mi řekl ,,Zastavím tě.,, Řekl to dost potichu, ale ovládal mě vztek a zařval jsem na Takeshiho ,,Co si to řek!,, Takeshi mi dal facku, ale já mu to dvojnásobně vrátil. Sbalil jsem si své věci a odešel. Mezitím na mě Takeshi pozoroval skrz okno jak odcházím a v tu chvíli se naše cesty rozešli.

Časem když jsem dosáhl věku 15 let jsem zjistil že dokážu používat magii, kterou jen dokázala používat šlechta. Snažil jsem se jí skrýval než nastane čas kdy jí plně ovládnu a spálím tento svět. Takeshiho jsem neviděl pět let dost jsem si říkal co dělá, ale matně si vzpomínám na to co řekl ,,Zastavím tě.,, Přemýšlel jsem zda opravdu bude v budoucnu hrozba, ale o tom dost pochybuju necítím k němu nenávist a doufám že opravdu jeho slova nevzal vážně. Byl to pro mě jako bratr...

Po pár dnech jsem se dostal do království který leží na severu. Ve městě jsem byl mile přivítán aspoň do té doby než jsem zjistil že je na mě vypsaná odměna. Nikomu jsem neublížil, tu chvíli jsem si vzpomněl znova ,,Zastavím tě.,, Řekl jsem si ten parchant fakt mě chce zastavit. Přece tenhle svět mu vzal jedinou rodinu co měl a to našeho otce. Pořád jsem nemohl pochopit proč stojí za zkorumpovaným světem, ale moje přípravy to nezastavilo. Jediný na co čekám až mi bude 16 let a já započnu svůj plán. Ve městě akorát doplním zásoby tak jsem šel k stánku kde mě najednou popadla stráž za rameno a já se prudce otočil a praštil ho silně že ho to zabilo. Lidi okolo mě byli vyděšený a začali utíkat. V pár sekundách jsem vzal někomu život až tak jsem byl silný. Nečekal jsem že moje první zabití bude takové, ale necítil jsem radost. Spíš smutek který ve mě najednou začal prolítat. Vzal jsem život člověkovi, který pravděpodobně měl rodinu a já někomu vzal otce jako tenhle svět nám. U poza uličky se zjevil člověk připomínajícího Takeshiho. Řekl jsem ,,Jsi to ty Takeshi?,, Natož jsem dostal dost rychlou odpověď ,,Nazdar... Kazuki.,, Cítil jsem že tu není pro toho aby si pokecal, ale aby mě zabil a tak zachránil tenhle svět.

Tak jsem začal hrát zlého, protože Takeshi si myslí že jsem se změnil a že jsem zabíjel, ale to není pravda. Chci vědět jak Takeshi se dokáže poprat s něčím s čím nejde nic neudělat. Zeptal jsem se ho zda mě přišel zabít. Místo odpovědi na mě magii abych se nemohl hnout, ale nečekal že hýbat se pořád můžu ale hrál jsem že nemůžu. ,,Kazuki na to že chceš zničit tenhle svět jsi slabý.,, Dělal jsem že to kouzlo je dost silný že nemůžu mluvit. Koukal jsem ze strany na stranu co se děje a rytíři u kterých je Takeshi mě začali obkličovat, určitě mu bylo jasný že to hraju. Tak jsem se pohl, ale Takeshi byl překvapený že se hýbu. Najednou se rytíři začali pomalu stahovat do zadu. Všem bylo jasné že takové kouzlo co použil Takeshi bylo silný, ale na mě to nemělo vliv.

Začal jsem na něj mluvit ,,Řekl jsi že jsem slabý, ale jak vidíš myslím že jsem silnější.,, Takeshi přemýšlel co mi řekne a nakonec odpověděl ,,Myslel jsem si to dokud si se nepomohnul.,, Opravdu jsem ho překvapil tak moc? Pro mě to nebylo nic zvláštního. Jak jsem řekl... nechci rozpoutat válku dokud nebudu mít 16 let. Můj zlatý věk je 16, podle věštby bych měl být nejsilnější v šestnácti letech, ale už teď jsem dost silný abych zničil polovinu světa. Snažil jsem se vycouvat a v tu chvíli promluvil Takeshi ,,Nechceš si jít vyřídit náš dětský spor někam jinam,, Vzal mi slova z úst... kývl jsem hlavou a šel za ním.