Ahoj!
Jmenuju se Magda, je mi 15 let a chodím na gympl.
Bylo ráno 5:40. Vstala jsem a mé oči zůstaly viset na zrcadle přede mnou. Podívala jsem se na sebe a zachumlala jsem se zpátky do peřin. V mé hlavě bylo jen že musím vstát a jít do školy. Po pár minutách jsem se rozhodla vstát a jít na snídani.
Doma jsem byla já a můj mladší bratr, který ale ještě spal. Šla jsem k lednici, otevřela ji, vytáhla jogurt, položila ho na stůl a podala si müsli. Nasypala ho do jogurtu a šla jsi sednou ke stolu. Otevřela telefon a četla jsi třídní skupinu kde za tu noc napsali tolik správ. „Ahoj..." ozvalo se za mými zády. „Ahoj..." Odpověděla jsem svému bratrovi který právě scházel schody. Dojedla jsem misku a hned ji umyla a uklidila. Vydala jsem se do svého pokoje ustlala postel a šla do koupelny. Vytáhla jsem kartáček a vymáčkla na něj pastu. Začala jsem si čistit zuby a přemýšlet o svém životě, o svém crushovi Matyáši. Dočistila jsem si zuby a vydala jsem se do svého pokoje. Šla jsem ke skříní kde jsem si vybrala svoje oblečení. Modré roztáhlé džíny, bílý top a modrý svetr. Oblékla jsem se a vlasy si svázala do messy drdolu. Nachystala jsem si tašku a šla na bus.
Bus
Byla jsem na zastávce když přijíždel bus, nastoupila jsem, do uší jsem si nasadila sluchátka a pustila playlist. Dívala jsem se z okna a přemýšlela, ale ne úplně protože moje myšlenky rušila hudba.
Po pár zastávkách nastoupila moje kamarádka Elizabeth. „Ahoj, jak je??" Zeptala jsem se a vytáhla sluchátka z uší. „Dobrý co ty?" odpověděla Elizabeth a pokládala aktovku. „Dobrý..." Odpověděla jsem a začali jsme se bavit o škole, známkách a rodině.
Pak jsme mlčely a já se zase začala dívat z okna na míjející srpek budovy. „Aaa... máš kluka...?" řekla Elizabeth trochu nervózně. Podívala jsem se na ni a začala přemýšlet. Najednou mi to začalo docházet jsem sama, nikoho nemám. Bylo ticho, jen jsem přemýšlela. „Máš kluka?" zeptala se, ale teď trochu hlasitěji a důrazněji. „Ne..." odpověděla jsem a opustila jsem s těmito slovy bus.
Škola
Došla jsem do holčičí šatny kde stála moje skříňka. Sundala jsem si boty, nandala si papuče a vydala se do třídy. Když jsem tam přišla, uviděla jsem jenom Kusíka, mého spolužáka. Podíval se na mě a já jsem uhla pohledem. Vydala jsem se svižným krokem k lavici. Posadila jsem se a zapnula telefon. A najednou uslyším „Byl nějakej domácí úkol? A pokud jo, máš ho? " zeptal se a já se na něj udiveně podívala. „Jo byl a mám ho." odpověděla jsem. „Já ne. Dáš mi ho prosimtě opsat." „OK. " řekla jsem trochu popuzeně a vytáhla sešit z batohu. Vydala jsem se mu ho podat. „Na, tady ho máš. " řekla a sešit mu podala. Šla jsem si sednou zpátky do lavice. Otevřela jsem telefon a koukala na reels na instagramu.
Po chvilce přišla moje kamarádka Nela, která si sedla vedle mě a chystala si věci na hodinu. „Díky." ozvalo se přede mnou, podívala jsem se a přede mnou stál Kusík. „Nemáš zač.'' řekla jsem a schovala sešit do batohu. Usmál se a odešel. Potom jsem si nasadila sluchátka do uší a položila si hlavu na lavici.
Mezitím přišli skoro všichni moji spolužáci. Ve třídě byl každodenní hluk. Nela do mně trochu šťouchla abych se probrala . „Hm?" vydala jsem ze sebe a podívala jsem se na ni a vytáhla sluchátka z uší. „Tak co chceš číst v té naší prezentaci." řekla a položila telefon na stůl. Ukázala jsem na několik slidů v prezentaci když v tom zazvonil zvonek. Nela začala panikařit, byla přece jen hodně introvertní a tak nemusela moc mluvené projevy. Pan učitel přišel. Celá třída si stoupla a čekala na pokyn učitele. Pak učitel zahájil hodinu a my šly prezentovat prezentaci. Odprezentovali jsme rychle. „Děkuji dívky." řekl pan učitel a my si šli sednout. „Uf, máme to za sebou." řekla Nela. „Jak hodnotíte tuto prezentaci?" zeptal se pan učitel. Doufala jsem že se nikdo nepřihlásí, ale někdo se přihlásil. Byl to Kusík. „To snad ne." řekla jsem potichu, protože mi došlo že bude mít samé debilní připomínky. „Mně se prezentace moc líbila." řekl což mně překvapilo, protože jsem ho v lásce moc neměla a on mě také ne. Pan učitel schválil, zapsal známky a vrátil se k vyučování.
Oběd
Odnášela jsem aktovku do šatny . Paní učitelka nás zase pustila dřív na oběd protože ji kluci přemluvili. „Jdeme?" zeptala se moje druhá kamarádka Monika když jsem si vytahovala z batohu ISIC. „Ano." odpověděla jsem jí. A vydaly jsme se na oběd. Na obědě nebyla žádná fronta, jen pár mých spolužáků, tak jsem si vzala tácek, příbory a skleničku, do které jsem hned načepovala vodu. Vzala jsem jsi oběd a šla si sednout. Jedla jsem. Občas jsem něco řekla Monice, občas ona něco mně. Po chvilce dorazila i Nela, sedla si k nám a zeptala se „Co děláte v informatice?"podívala jsem se na ni a odpověděla „Nevím, minulou hodinu jsme dokončili programování." „Aha." řekla Nela a začala jíst. „Co vlastně děláte vy?" řekla Monika z druhého konce stolu. „Roboty." řekla a já se na ni nechápavým výrazem podívala. Nela mě pochopila a vysvětlila, že je nejdříve sestavili a pak za pomocí počítačů programovali. „To zní zajímavě." řekla Monika. Potom jsme spolu nepromluvily do té doby dokud jsme nedošli ke skříňkám. Všichni dělali úkol do češtiny jen my tři jsme si sedly zádama ke skříňce a povídali si. „CRRR" ozval se zvonek všechny jsme popadly batohy a vydali se do tříd. Šly jsme spolu. Ale Nela nás po chvíli opustila, a tak jsme společně s Monikou kráčely po studené chodbě do třídy.
