Rande s hvězdou za 7 dní [ff Tom Hiddleston]

1. kapitola - Facka na první pohled

~Tom~

Zoe Adamsová.

Zoe...

... Adamsová.

Zoe Adamsová.

Ještě jsem neviděl ani její tvář, a už znal její jméno líp než pin na mé kreditce či variabilní symbol mého účtu. Jak může člověka jedno pitomý jméno úplně oblbnout. Nebo spíš jméno, které hrdě nosila dívka, s kterou jsem měl být celých sto šedesát osm hodin v kuse. Spánek nepočítám. Spíš ten bdělý stav.

Jen co jsem dorazil ze studia, které překvapivě mělo sídlo v Miami na Floridě, a já si uvědomil, že se hotel, ve kterém jsem měl pronajatý pokoj, nachází třeba jen přes ulici domu, ve kterém teď ta šťastná neznámá skotačila radostí a mnula si ruce na to, že mi zítra způsobí totální infarkt a provede něco podobného jako Chrisovi, Benovi nebo jiným hereckým a slavným kolegům, už z toho pocitu jsem se vyděšeně kolem sebe rozhlížel po pokoji a očima zkoumal, jestli se třeba neschovává za záclonou nebo pod postelí.

Neříkám, že jsem si ty paranoidní záchvaty raději neověřil.

Přemýšlel jsem nad všemi vlastnostmi po celou dobu, co jsem se sprchoval, zapnul si notebook a snažil se najít její facebookový profil (kdo by mohl tušit, že Zoe Adamsová je na něm asi čtyřicetkrát, přičemž z toho se nevylučuje možnost oblíbeného transvestity v klubu Růžová sukýnka). Díky bohu, že byl ten klub až na druhém konci států.

Přestože platilo všeobecné pravidlo v dnešní době, že ten, kdo neměl profil facebooku, byl nejen looser, ale v podstatě jako by ani neexistoval (což já existuju, ale nepotřebuju si kvůli tomu zakládat profil), rozhodl jsem se nakonec zavřít oblíbenou modrou sociální síť nacpanou všemožnými úchyláky a zkusit i starého dobrého strýčka Googla. Ten mě ve svých obrázkách zrazoval taky, začal jsem se bát, jestli to vážně není nějaká začínající porno hvězdička, která na ten popis seděla, i když jsem musel uznat, že tělo špatné neměla.

Soustřeď se, Tome! okřikl jsem se rázně, vymazal historii, abych se uchránil před hackery a paparazzi najednou, a zavřel i svůj počítač. Sice jsem měl poštu plnou dopisů od fanoušků, které jsem si v dobré náladě někdy i rád četl, a kolikrát třeba napsal pár slov, aby ta dívka (či gay) měli Vánoce na celý zbytek života, ale dneska by mi spíš pomohla sklenička vína, prášek na spaní a masáž chodidel. Raději celá flaška, platíčko silného Lexaurinu a rovnou masáž celého těla.

Podle Diane jsem si musel postačit jen s meduňkovým čajem, který mi osobně donesla se slovy, že to mé sloní dupání z toho, jak velmi elegantně přecházím po místnosti, už nemůže vydržet. Hodil jsem po ní vděčný a unavený úsměv, a zatímco jsem usrkával uklidňující drogu, poslouchal jsem její moudra starší dámy, která pramenila ze zkušeností s vnoučaty. Nechtěl jsem ji přerušovat se slovy, že tomu nejstaršímu je pět a určitě se teprve učí rozeznávat barvičky, zatímco jeho otec teď přednáší na univerzitě kvantovou fyziku, které jsem rozuměl asi jako vystavenému regálu pestrobarevných šampónů v drogerii. Neumlčel jsem ji schválně, její přítomnost mi nevadila a byl jsem na ni zvyklý. Nutno podotknout, že jsem možná alespoň trochu pozor dávat měl, protože i teď, v jedenáct hodin večer, byl vhodný čas na otázky.

„Pane Hiddlestone?" zopakovala mé formální oslovení a já vykulil oči, abych nevypadal, že moje hlava spadne do hrnečku.

„Ano, Diane?"

„Měl byste si odpočinout," konstatovala ustaraně a já se na chvíli zaklonil v křesle a pořádně si protřel oči.

Pokýval jsem hlavou. „Asi máte pravdu, to bych měl." Rozhlédl jsem se po pokoji, jen abych zaměstnal alespoň trochu probrané oči. „Děkuji za ten výborný čaj. Uvidíme se ráno."