*Three months ago*
Po tom, co se stalo na chodbě jsem se s Harrym už nebavila. Sice s ním matka pořád chodí, ale schází se u něho doma. Jsem ráda, že u něho nebydlíme a nemusím ho vídat.
Sedím na posteli a obracím druhou stránku časopisu, než se mi prudce od pokoje otevřeli černé dveře. Odvrátila jsem zrak od Cosmopolitanu a podívala jsem se ke dveřím. Stála tam mamka. "Zlatíčko? Musíme si promluvit. Jedu na dva týdny do Austrálie kvůli nové rubrice ve Vogue." Nechápavě jsem se na ní podívala a čekala jsem jestli ještě něco nedodá. V tom se mi rozzářily oči a promluvila jsem. "To znamená, že u nás bude moct být Niall?" S úsměvem na rtech jsem se na ní podívala. Niall je můj nejlepší kamarád, ale už asi rok se mi líbí. Její úsměv zmizel a nahradil ho normální pohled. "Je mi líto, že si chtěla být s Niallem, ale už jsem to domluvila s Harrym. Rád se o tebe prý postará." Na jejím obličeji byl zase ten úsměv nahánějící strach. Na sucho jsem polkla a zadržovala jsem pocit strachu v hrudi. "Um, nic se neděje a dobře. Já, um, kdy odjíždíš." S otazníky v očích jsem na ni hleděla. "Za 30 minut tu mám taxi, čo mě odveze na letiště." Nervózně se podrbala na zátylku. Jenom jsem přikývla na znamení souhlasu a užívala jsem si poslední chvíle s mojí mámou.
Celým domem se ozval zvonek. Matka odjela a mě nezbylo nic jiného než tu být s ním. Nechci tu být s ním. Je to jako kdyby se k vám choval 60-letý chlápek jako úchyl, takhle to vidím. Otevřela jsem velké dveře a do bytu se nám hned nacpal on. "Ahoj." Potichu jsem promluvila a o dva kroky jsem ustoupila. Pozorovala jsem ho jak si zouvá boty, které poté dává do botníku. Narovnal se a s úšklebkem ke mně přistoupil. Díky intuici jsem zase ustoupila o krok dozadu, bohužel tentokrát jsem už narazila do zdi. "Ty se mě bojíš?" Na jeho tváři se pořád míjel úšklebek. No, tenhle byl ještě větší než ten předchozí. "Ne." Možná až příliš rychle jsem mu odpověděla a za to jsem se potrestala v duchu. Přistoupil ještě o krok, nacož už jsem ze strachu začala rychle bloudit očima po místnosti. Než jsem stihla cokoliv říct jeho tělo bylo namáčklé na mém. Na sucho jsem polkla a hlavu jsem zaklonila dozadu abych viděla co dělá. No, když jsem viděla jak přivírá oči a začíná mírně špulit rty, tak jsem se doslova zasekla. Začala jsem se krčit, ale jeho ruce mě držely ve stejné poloze. Cítila jsem, jak se jeho dech odráží od mé tváře. A pak jsem udělala jedinou věc co mě napadla. Nakopla jsem ho do rozkroku. S bolestným zaskučením padnul na kolena a mě se podařilo utéct. Vybíhala jsem schody a za sebou jsem slyšela kroky, ještě víc jsem zrychlila a ohlédla jsem se. A to byla velká chyba. Zakopla jsem. Jen tak tak jsem se zase zvedla a utekla jsem do svého pokoje. S třesoucíma se rukama se mi podařilo zavřít a zamknout. Sjela jsem po dveřích a ignorovala jsem silné bušení do dveří. Po 30 minutách skončilo a slyšela jsem jeho hlas. "Stejně jednou vylezeš. A trest tě nemine." Polkla jsem a lehla jsem si na postel, na které jsem po pár minutách usla.
Unaveně si protřu oči a posadím se. Venku je ještě velká tma, takže bude okolo 2 ráno. Vzbudila jsem se kvůli hladu, čemuž naznačovalo i bolestné "skučení" mého žaludku. Potichu jsem se zvedla z postele a našlapovala jsem po studených parketách v mém pokoji. Pomalu jsem odemknula a otevřela dveře. Otočila jsem se, že dveře zavřu, ale zezadu mě někdo přitáhl k sobe, přičemž mi zakryl pusu. "Říkal jsem ti, že jednou vylezeš. A trest tě nemine, viď baby girl?" Začal upevňovat stisk a to mě přinutilo mu odpovědět. "Ano." Silně jsem zavřela oči. "Ano co? Baby girl?" Procedil skrz zuby. "Ano daddy."
Další díl je tady :3 Asi mi chcete způsobit infarkt, protože 17 votes a 100+ přečtení?! To co je za vtip? :O Mockrát vám děkuju! :) Čekala jsem tak 20 přečtení a 2 vote. :) Mockrát děkuju za podporování a doufám, že díl jste si užili :) +Omlouvám se za chyby Pa. :)*
