1. Zimohrad

36 3 3
                                    

"Lyanno! Vrať se!" Pobídla jsem svou krásnou klisničku Nym k rychlejšímu běhu a nechala bratrův hlas odvát větrem. Právě skončila osmnáctiletá zima, sníh začínal tát a odhalovat mrtvé - rostliny, zvířata a bohužel i lidi.

Ráno jsem z okna své komnaty viděla otce, jak promlouvá nad hromadným hrobem lidí, kteří nepřežili zimu. Hrob byl malý a poměrně mělký - ani desatero mužů neprorazilo zmrzlou půdu dostatečně hluboko.


"Lyanno!!" Neddardův hlas se rozlehl mrtvou krajinou, Nym zpomalila a následně své nohy zastavila úplně. Bratr se přiřítil na černém bojovém hřebci, výhružně se zastavil naproti mě a prohlásil: "Jak se opovažuješ něco takového udělat?! Jsi jediná Lady ze Zimohradu! Nemůžeš si jen tak vyjet na projížďku - a navíc v zimě! Lyanno... jsi má sestra a proto to neřeknu otci."

Zděšení vystřídalo podezření. Eddard je až moc chytrý, vždycky si dává pozor na svá slova a obzvláště sliby. Měla jsem pravdu.

"Neřeknu to otci, pokud mi slíbíš, že už si nikdy nevyjedeš bez družiny nebo Sera Tormunda. Jak jsem již podotkl - jsi jediná Lady ze Zimohradu a musíš být v bezpečí."

Věděla jsem, že to bylo neuvážené... ale právě to miluji! Adrenalín, který vyplní každou žílu, tu sílu a hlavně pocit svobody.

"Slibuji." Potupně jsem šeptla a slova se skoro ztratila v obláčku páry, který mi vyšel z úst.


"Eggu, pojeď! Už jsme skoro v Zimohradu, tam na nás čeká teplá postel a pořádný korbel piva." Zpoza zatáčky přiklusal mohutný oř, který na hřbetu vezl ještě mohutnějšího muže. Na štítu měl namalovaný jilm, který se krčil pod oblohou plnou hvězd - přes tmavomodrou oblohu se táhla létavice.

Takový erb jsem nikdy neviděla.


"Kdo jste a odkud přicházíte?" Neddard zaujal bojový postoj. "Jsem Ser Duncan Vysoký, toto je můj panoš Egg. Přicházíme z dalekých krajů a hledáme nocleh." Zmíněný hoch ihned přiklusal vedle svého rytíře na mezkovi. I přestože měl kápy, jeho oči zářili do noci - ihned se mi vybavili portréty významných lordů a králů, které jsem viděla v učených knihách. Targarienské oči?

"Vítám vás sere Duncane, jsem Neddard Stark, budoucí Lord ze Zimohradu a toto je má sestra Lyanna Stark."

Rytíř sesedl z koně, s poklonou přistoupil a políbil mou ruku. "Těší mě má paní." Egg udělal to samé. Když zvedl oči polil mě žár tisíců sluncí, rozhořela jsem se jako dračí oběť. "Má krásná lady."

Je zhruba ve stejném věku, možná kapičku starší... to mi ale vůbec nevadí. V hlavě jsem měla zmatek a ucítila něco nového. Chtíč.


Chtěla znát jeho minulost

Chtěla být v jeho přítomnosti

Chtěla opět cítit žár, který vyzařoval

Chtěla být jeho

Ale dívka zapomněla, že oheň má ničivou sílu, kterou nic nedokáže zdolat.

Příběh Lyanny StarkWhere stories live. Discover now