Je páteční ráno a já jdu do školy. Přišla sem ke skříňkám a odložila sem si aktovku. Na téhle škole jsem nová. Vypadalo to že ve škole všichni žili ve strachu. Potkala jsem milou holku jménem Ketnis. Jako jediná měla úsměv na tváři. „Ahoj já sem ketnis." přišla ke mně. A já Elizabet. Po škole jsme šli do parku. Je slunečné odpoledne. V parku sme se posadily na lavičku. Kolem nás šel starý muž se psem. Pes zavrčel a začal zuřivě šťekat utrhnul se z vodítka a rozeběhl se proti nám. Vyskočil jako by se zastavil čas. V té vteřině lavička v parku zmizela. A já s Katnis sme se dostali do jiného sněta,jiné galaxije.
