,,Počkej!" křikl jsem na něj. Byl jsem -alespoň myslím- celý rudý. ,,Můžeš bydlet u nás. Já rodiče nemám, takže tam mám místo. A s Reiko se tam cítíme sami" ušklíbl jsem se a čekal na odpověď.
,,Jako vážně?!" otočil jsem se překvapeně ,,Ty..ty bys...nebojíš se? Tobě by to nevadilo?" když přikývl jsem to nevydržel a objal ho. Potom jsem se zase odtáhl ,,Promiň!" chytl jsem si ránu ,,Ale s čoklem-teda..s tím psem nebudu asi moc vycházet..."
,,Je to Reika a ona si zvykne, když ví, že jsi tam se mnou" chytl jsem ho za ruku a vedl ho směrem, kde bydlím. Víc jsem stiskl jeho ruku a trošku jsem zase zrudl.
Byla tma, ale i tak jsem viděl jeho červené tváře. Musel jsem se mu usmát. Je roztomilý! Držel jsem ho pěvně za ruku a vlastně celou cestu vládlo ticho. Dokud jsme se nedostali k jeho domu. Přede dveřmi ležela...Reika? A jak mě zbystřila začala vrčet. Chytl jsem se za ránu od ní a poodstoupil.
,,Reiko..." přešel jsem k ní a otočil si její hlavu k sobě ,,Je to dobrý. On mi neublíží. Mě ani tobě! Takže buď hodná!" Reika vstala a šla pomalým krkem k Akirovi. Musel jsem se pousmát, když jsem uviděl, jak se jí bojí. Sedla si před něj a olízla mu zraněnou ruku. Zakňučel a podívala se na mě ,,Omlouvá se ti" přeložil jsem za ní ,,Tak pojďme. Začíná mi tu být zima!" Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. ,,Chovej se tu jako doma. Tady nejsou žádná pravidla" Vyzul jsem se a rozběhl se do koupelny, kde jsem pustil sprchu. Vlezl jsem si do ní a umyl jsem se. Vylezl jsem a ručník si omotal kolem pasu.
Zůstal jsem stát v předsíni a hipnotyzoval psa-tedy..Reiku..Isamu zalezl do koupelny. Nechal mě tu s ní samotnýho...zul jsem se a přešel, nejspíš, do obýváku, kde jsem hodil bundu na zem. ,,Prokousla jsi mi rukáv.." otočil jsem se na Reiku. Pomalu jsem k ní natáhl ruku a pohladil jí. ,,Musíš páníčka hodně milovat.." usmál jsem se na ní. Najednou jsem spatřil Isamu. Asi jsem zrudl. Nejen kvůli tomu, že je jen v ručníku, ale taky kvůli tomu, že se bojím, že mě slyšel. Ale co? Neřekl jsem nic špatného.
Zastavil jsem se a uviděl, jak se ti dva k sobě mají. ,,Má tě ráda" usmál jsem se na něj a vzal si na sebe tílko ,,Sprcha je nahoře. A oblečení tam máš taky. Snad ti bude" vyšel jsem nahoru do svého pokoje a vzal si na sebe černé trenky s rudými srdíčky. Uslyšel jsem téct vodu. Seběhl jsem do kuchyně a uvařil jsem. Na stůl jsem položil mísu se zeleninovým salátem s kuřecím masem. Vrátil jsem se do pokoje a zavřel jsem oči.
Nechal jsem na sebe stékat vodu a čuměl do zdi. Divím se, že mě tu nechal..a ještě je tak hodný.....podíval jsem se na ruku. ,,Tch, to bude ztráta krve!" řekl jsem si pro sebe a vylezl z vody. Zatřásl jsem hlavou, aby mi voda stekla z vlasů a podíval se na věci, co mi sem dal. Nechtělo s mi chodit v cizích věcech, ale ty moje byli extra špinavý..a od krve. Vyšel jsem a hledal ho ,,Isamu?" ucítil jsem jídlo ,,I-Isamu?" nemůžu se ovládat s takovým hladem...šel jsem k nějakému pokoji, kde jsem ho zahlédl zacházet a zaklepal ,,Isamu? Máš obvaz, nebo tak? A..a co to jídlo?" sypal jsem otázky. ,,Isamu?" optal jsem se, když se nic neozývalo.
Položil jsem-tedy schoval jsem to pod postel a rychle si to zavázal obvazem. Stoupl jsem si a přešel jsem ke dveřím, které jsem otevřel a přede mnou stál Akira. ,,Tady máš obvaz...a jídlo je pro tebe" rychle jsem zabouchl dveře, ale...
Strčil jsem nohu mezi dveře ,,Počkej?" přejel jsem si ho očima ,,Co to je?!" chytl jsem ho za obvaz na-do teď-zdravé ruce.
,,N-nedělej si starosti!" trhl jsem rukou, ale jako naschvál se obvaz musel rozvázat a spadl na zem. Po ruce mi stékali proužky krve. Svezl jsem se na kolena a rozbrečel jsem se ,,Neměl jsi to vidět!" do pokoje vběhla Reiko. Olízla mi tvář a lehla si ke mně. Zabořil jsem si tvář do její měkké a chlupaté srsti. ,,Neměl..."
Sehl jsem se k němu a natáhl ruku ,,Vidíš?" pohladil jsem ho po tváři ,,Skončíš jako já! Nedělej to!" objal jsem ho a zabořil nos do jeho vlasů ,,Nedovolím ti to, rozumíš?!" takhle jsme chvíli zůstali
Obejmul jsem ho kolem krku a nepřestával ho objímat *To teplo* přičichl jsem si k němu a voněl jako kokos ,,Kokos.." kousl jsem ho do krku a ještě ho olízl.
Ušklíbl jsem se. Moje ruka mi po jeho břiše sjela dolů. Povalil jsem ho na zem. Jednou rukou jsem chytil jeho obě a tou druhou mu začal honit. Zarazil jsem se až při francouzském polibku. Rychle jsem vstal ,,P-promiň!" popadl jsem obvaz a běžel někam pryč. Já jsem kretén! Začal jsem si, konečně, zavazovat kousnutí. Proč jsem se neudržel?! Zalezl jsem co nejdál od jeho pokoje. Teď se tu stydím zůstat...
Chvíli jsem jen tak omámeně ležel, al pak se hned zvedl a vyběhl jsem z pokoje. Hledal jsem ho všude, ale nikde nebyl. *Přece nemohl odejít?* Napadlo mě už jen jediné místo. Vyšel jsem ven a koukl se do boudy. Ležel vedle Reiko a objímal jí ,,Jsi takový idiot" Reiko zvedla hlavu a pohlédla na mě ,,Jsi hodná holka, děkuju"
Pokoušel jsem se usnout a zapomenout na to. Přeci jen je pořád noc.. Reiko mě krásně hřála, ale já se pořád cítil špatně ,,Ty jsi takový idiot!" probral mě jeho hlas. Natiskl jsem si Reiko k víc sobě. Myslel jsem, že mě nebude hledat. Spíš jsem v to doufal. Pokoušel jsem se spánek alespoň předstírat..Bože, co s to se mnou děje?! Proč se takhle sakra chovám? ,,Rodiče mě vykopli z několika důvodů..." začal jsem ,,S jizvami mě prohlásili za blázna...za druhé nesnášeli Emo...a..za třetí..." zabořil jsem si obličej do Reiko ,,Jsem..na kluky"
,,Ale máš přeci mě" pohladil jsem ho po hlavě a podal mu ruku ,,pojďme zpátky domů. Jak jsem říkal: chovej se tu jako doma"
Nechápavě jsem na něj pohlédl. On mě...nevykopne? Po čtyřech jsem vylezl z boudy, ale pořád se díval do země. Zkazil jsem si to!! Vešli jsme zpět do domu a já se konečně dostal k jídlu. Bože, vaří výborně! Cpal jsem to do sebe a pak ještě vylízal talíř ,,Je to skvělý.." usmál jsem se trochu křečovitě a pak zívl.
Můžeš spát u mě v posteli. Já si ustelu na gauči" usmál jsem se a podíval se na jeho ruku ,,Bolí to ještě?? Cítil jsem, že se mi do očí hrnou slzy. Začal jsem rychle mrkat. Otočil jsem se k němu zády a začal jsem se křečovitě smát ,,T-tak do-dobrou" šel jsem směrem do obýváku..
Brečí? Kvůli mně? Chtěl jsem vstát a obejmout ho! Ale měl jsem strach, že mu jen víc přitížím.. zůstal jsem tedy sedět u stolu a hipnotizoval prázdný talíř. Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl. Začali se mi sami od sebe zavírat oči a tak jsem se vydal do jeho ložnice. Po dlouhé době měkká postel! A voněla jako on! Zachumlal jsem se do peřiny a zavřel oči. Ale najednou mi holt nešlo usnout. Co myslel tím ,,Máš přece mě"? Stále jsem měl před sebou jeho modré oči, jeho úsměv! Podíval jsem se na obvaz ,,Díky Reiko.." vstal jsem a šel do obýváku ,,Isamu?" zašeptal jsem do ticha. Na gauči jsem spatřil spokojeně oddychujícího blonďáčka. Pohladil jsem ho po vlasech a vzal něžně do náruče. Modlil jsem se, ať se nevzbudí a položil ho do postele, do které jsem si lehl vedle něho a pevně objal zezadu ,,Miluju tě..Isamu!" konečně se mi podařilo usnout...
Otevřel jsem oči a usmál jsem se jen tak pro sebe ,,Taky tě miluji" otočil jsem se čelem k němu a hlavu zabořil do jeho teplé, velké, vypracované hrudi. ,,Kokos..." zahihňal jsem se a víc se k němu přitiskl
I. - seznámení
ابدأ من البداية
